hroch | 18 května, 2020
Pan Jiří K. trpěl chronickým alkoholismem. Přesto dokázal svojí závislost porazit a abstinuje již déle než dvacet let. Navíc patří k těm, kteří se za svůj problém nestydí, neskrývají ho a jsou ochotni se k němu hlásit. Je to dobře, protože zvládnout závislost je věc, na kterou by měl být každý hrdý. Hodnotu člověka totiž netvoří jeho chyby, slabosti a pády, nýbrž to, jak se dokáže se všemi životními těžkostmi vyrovnat.
Svůj boj začal popisovat zcela otevřeně, s pokorou a skromností. Jeho příběh je inspirací pro mnohé, kteří cítí, že jsou závislostí na alkoholu ohroženi. Přesto se nemohou odhodlat začít a možná už ani nevěří, že to jde. Jiřího text dodává naději, že změna je možná, i když se ocitněme na dně.
Popisuje i mnoho obtížných situací a návodů, jak se s nimi vypořádat. Děkujeme Jiřímu K., že se podělil o svůj příběh s mnoha dalšími lidmi – pro někoho to možná bude impuls k tomu, že o léčbě svého problému začne minimálně uvažovat. Text budeme publikovat po částech
29.8.1996
Pocity jsem nepsal, neboť byla příprava na klub a ani ve vámi schváleném programu tento bod nebyl a pokud je mi známo, trváte na jeho dodržování.
Sledujte, jaký jsem byl alibista. To je typický příklad mírného vzdoru proti personálu. Člověk se cítí najednou omezovaný ve svých právech. Proto se pokouší bouřit. Ve zpětném pohledu je to směšné. Už jsem uvedl, že jsem byl asi velký frajer. Tento deník jsem po léčbě nevyhodil, ale mám ho schovaný a pravidelně si v něm pročítám.
A pak hodnotím, co jsem udělal špatně a co jsem mohl udělat lépe. Vedení deníku je skutečně velmi dobrá věc. Doporučuji psát každé své pohnutí a pocity. I to je jedna z věcí, která dovede dodat sílu pro překonání závislosti.
Cennou záležitostí jsou každoměsíční kluby, kde se setkávají pacienti současní, s těmi kdo opustili léčebnu již dříve. Stávající pacienti připravují program, kterým pak baví všechny ostatní. Velmi dobrou věcí je kontakt s bývalými pacienty. Jak jsem již uvedl, vždy jsem se ptal, zda lze po léčbě kontrolovaně pít.
Odpověď zní jednoznačně – NE. Mezi těmito dobrovolnými abstinenty byli i takoví, kteří to zkusili. Vždy se opět dostali do víru alkoholu, který je strhnul ještě hlouběji než předtím. Proto tvrdím, nezkoušet naneštěstí mnohokrát vyzkoušené.
Chceš-li zvítězit, musíš chtít, musíš chtít dobrovolně a musíš spoléhat sám na sebe. A být velmi vděčen za každou pomocnou berličku na šťastné cestě abstinujícího alkoholika. A že je to šťastná cesta a ne cesta křížová, za to vám ručím.
Pořádané kluby slouží i k tomu, že poskytují důkaz, že i bez alkoholu se lze bavit. Pacienti tak mohou prokázat, jak je jejich komunita spolupráce schopná.
Takže závěrem mohu říci, že jsem klidně své pocity mohl napsat, protože jsem je pochopitelně měl. To, že jsem to neprovedl, bylo pouze známkou mé nevyzrálosti, kterou jsem si tehdy neuvědomoval a nechtěl přiznat.
30.8.1996
Špatný pocit hned zrána. Bylo nám řečeno, že jsme tu jak v lázních. Myslím si, že pro většinu je zde pobyt jistým druhem „očistce“ a že je spojen s vnitřním utrpením, které jsme si sami způsobili. Aspoň pro mne, i když se fyzicky dostávám do dobré kondice. Je mi zde psychicky velmi zle, i když není v mé povaze to dávat nalevo. Pochopitelně vím, že je to vše moje vina. Přesto mě pojem lázně rozladil. Je to zřejmě na druhé straně toto psychické utrpení dobře, protože mě to den co den usvědčuje v tom, že alkohol již do „huby“ nenaleju. A toto své osobní psychické napětí či utrpení beru jako trest za své jednání, což by se mi v lázních nestalo.
Ach, ty malý chudáčku. Dovolil jsem si parafrázovat. Zásadní chybou je brát léčebnu jako trest. Velmi rychle jsem ze sebe tento pocit vyhodil. Dnes vím, že vrchní sestra měla ve svém tvrzení pravdu. Byly to lázně. Byly to lázně s mnoha možnostmi. Byl zde čas na uspořádání svého vlastního vědomí, čas pro vyjasnění rodinných vztahů a čas na ujasnění pracovní problémů.
Chce to pouze tento čas využít a ne ho zneužít pro nicnedělání, odevzdání se osudu. Pak doba strávená v léčebně je pouze odklad pro další pití. Je pochopitelné, že se člověk trápí a žerou ho děsivé myšlenky, ale pokud jste udělali první krok, to je ten, že chcete abstinovat, jste na dobré cestě k úspěchu. Podotýkám, že musíte zůstat svůj, protože zcela určitě se i mezi pacienty najdou takoví, kteří se budou snažit vás dostat do opozice vůči personálu a budou vám vemlouvat myšlenky na další pití případně i na pití v léčebně. I s tím je třeba se porvat a nenechat se stáhnout.
Jít proti závislosti metodou „Trestám se, seč mohu“ není tou pravou cestou. Protože jednou se stres ztratí a pak pokud nejsem vyzbrojen jinými obrannými mechanismy, potom následuje „varuj dušu na dolině“. Není trestem to, co pomáhá. Rozhodně léčebna není očistec. Zde je třeba se psychicky připravit na odchod z léčebny, kde teprve čeká řešení následků mého jednání. A to je potom očistec, s kterým, když jsem připraven, se pak snadněji lze vypořádat.
31.8.1996
Návštěva manželky. Bavili jsme se o naší další budoucnosti. Díváme se dopředu s jistou dávkou optimismu. Z manželčiny strany je zde obava o zaměstnání. Ale hlavní je to, že se máme pořád rádi. A že žena toto mé klopýtnutí je schopna a ochotna překousnout a žít se mnou dál. Jsem ji za toto vděčen. Manželka si přijede s vámi pohovořit, paní doktorko. Děkuji.
Ve vztahu s manželkou bylo střídavě pěkně a zataženo. Na ni to dolehlo opravdu těžce. Proto jsem poprosil psycholožku, aby si s ní pohovořila. Obava o zaměstnání se potvrdila. Je třeba si uvědomit, že spadnutím do alkoholismu v podstatě mažete veškeré své předchozí úspěchy. Zhroutí se vše, na co jste byl hrdý, co jste vytvořil. Najednou nemáte nic. V tomto okamžiku stojíte na rozcestí, kdy pokračování pádu je spolehlivé a rychlé a vzchopení je pomalé a těžké.
Přesto je třeba volit tu druhou cestu. Pustit se do toho s přinejmenším se stejným elánem, s jakým jste se pustil do pití. Zde je osudová křižovatka, ve které je bohužel více poražených než vítězů. Zde jsem se já při jisté dávce mé ješitnosti (což uznávám) postavil na tu početně menší stranu, protože mě vždy jistým způsobem povznášelo být odlišný a dosáhnout něčeho, co není obvyklé. I dnes přiznám, i když se tím veřejně nechlubím, že jsem vnitřně hrdý na to, že jsem to dokázal. Ta hrdost je stejná jako hrdost, kterou jsem pocítil po mém prvním seskoku padákem z výšky 1,5 km.
Pochopitelně je pouze vaše soukromá hrdost, protože jiní ji nepochopí, tak jako málokdo dovede pochopit, že v podstatě každý pijící člověk se může stát alkoholikem. Chlubte se tím pouze sobě, nikomu jinému.
1.9.1996
Návštěva matky a manželky. Je mi jich líto, jejich bolesti ze mne. Mám špatný pocit. Nebýt mého tělesného cvičení, angličtiny a počítače, tak bych se z těchto myšlenek a přemýšlení asi zbláznil.
Největší bolest nikdy nezpůsobíte sobě, ale svým bližním, které máte nejradši. To je paradox, který však je pravidlem. Velmi dlouho to trvá, než se z tohoto problému dostanete. A proto prvořadé je se něčím zaměstnat. Zcela určitě je pohodlnější nedělat nic. Spousta pacientů takto jedná. Pokud jste se rozhodl abstinovat, víte, že vás čeká těžká práce.
Proto je lepší tuto těžkou práci začít s účelným využitím svého času. Překonat lenost a zkoušet, co mě baví. V léčebně je na to času dost. Já osobně preferuji sport. Když se na sebe kriticky podíváte, musíte konstatovat, že vaše postava zneužíváním alkoholu velmi utrpěla. Podívejte se na sebe z profilu i zepředu. Nic jiného než cvičení, a je jich dostatečně široká škála, vám vaši postavu nespraví. Když dosáhnete pravidelnosti, začne vás sport bavit a zajímat.
Nikdy jsem před léčením neholdoval sportu, ale v průběhu léčení, když jsem se kriticky zhodnotil a uviděl sám sebe, jsem začal pravidelně cvičit kondiční kulturistiku. Už po třech týdnech mi kolega řekl: „Když jsi přišel, tak si vypadal jako hruška, teď se spravuješ“. Studenti, kteří byli v léčebně na stáži, mně řekli po čtyřech týdnech jejich nepřítomnosti, že mě nemohli poznat.
To všechno byl popud k tomu, abych své úsilí zvýšil. Což provádím dodnes. A může to být i jiný sport např. turistika, plávání, běh, atd. Pokud toto začnete, zaručeně nezblázníte a začnete naopak uvažovat o řešení problémů, které jste si nadělali.
Žádné rozumnější řešení nenajdete, než zaměstnat se a spolupracovat s personálem.
Velmi špatný pohled a pocit nově příchozího je na tlupu lidí, kteří sedí na verandě s opřenou hlavou, znuděným odevzdaným obličejem. Většinou jsou to další potencionální alkoholičtí recidivisti. Je to tvrdé, ale je to pravda.
