Při léčbě jakékoliv závislosti je třeba rozlišovat laps a relaps. Laps je jednorázové uklouznutí. Pokud bojujeme se závislostí, musíme s možností lapsu počítat a být na něj připraveni. Správně zpracovaný laps nás může na cestě k nezávislosti na návykových látkách posunout o několik kroků vpřed. Laps určitě nemusí znamenat relaps. Relaps je totiž návrat ke všem dřívějším vzorcům chování, myšlení a užívání návykové látky.
Kdy jsme v ohrožení, že opět propadneme závislosti?
Pokud zaznamenáme několik z níže uvedených pocitů či myšlenek, je určitě potřeba zpozornět a říci si včas o terapeutickou pomoc. Terapie většinou netrvá dlouho, mnohdy stačí několik setkání a nebezpečí je spolehlivě zažehnáno. Jde jen o to, porozumět sám sobě a naučit se varovné příznaky relapsu včas rozpoznat. S rizikem přechodných krizí je třeba počítat,
Varovné příznaky relapsu:
Jsem vzteklejší než dříve, při setkání s rodinou a přáteli jsem často zcela bezdůvodně podrážděný
Jsem teď nějak raději sám/a, izoluji se často od svých přátel, příbuzných, kolegů či partnera/ky
Moje emoce jsou intenzivnější, často se cítím sám/a, v duchu probírám dřívější frustrace a někdy jsem doslova zavalený/á pocity sebelítosti, hněvu, žárlivosti či smutku.
Stálo mě hodně práce, abych si našel/la nové záliby. Teď jsem líný/á a přestává mě všechno bavit.
Často se v myšlenkách vracím k minulosti a vzpomínám na svoje chyby a provinění.
Soustředit se na přítomnost je pro mě velmi těžké. Pokud nemyslím na průšvihy z minulosti, často se zabývám budoucností. Nejsou to však žádné plány a vize. Vymýšlím spíše katastrofické scénáře a z budoucnosti mám strach.
Můj život mi připadá příliš těžký, nudný nebo prázdný. Stále častěji si vzpomínám na chvíle, kdy jsem byl/a pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
Uvědomuji si, že tyto chvíle štěstí či úlevy byly sice prchavé. Zároveň mě však napadá, že to vlastně byly ostrůvky pohody v jinak těžkém a chmurném prožívání mého (mimořádně těžkého) životního osudu.
Často myslím na to, že svůj osud nemám ve svých rukou. Začínám obviňovat ze svých problémů okolí.
Začínám se cítit jako oběť okolností, rezignuji a podvědomě sám/a zatracuji sílu své vůle a schopností.
Začínám lhát sám/a sobě a později i okolí.
Přesvědčuji se čím dál častěji o tom, že byl můj problém se závislostí vlastně zveličen a v podstatě jsem měl/a už dříve vše pod kontrolou.
Napadají mě myšlenky typu: Možná jsem to dříve přeháněl/la, ale teď už vím, o co jde a mám vše pod kontrolou. Nikdy už nedopustím dřívější excesy, budu teď rozhodně umírněný/á.
Vnímám, že mi začínají být blízké různé látky či aktivity, které pro mě dříve nic neznamenaly. (Cukr, nadměrná kontrola jídla, přehnané pohybové aktivity, cigarety, tablety na spaní či na uklidnění)
Zažívám objektivní trauma: rozešel/la jsem se s partnerem, zemřel mi blízký a milovaný člověk, ztratil/a jsem zaměstnání či přišel/la jsem o možnost se pravidelně věnovat činnosti, která mě bavila a naplňovala.
Pokud zaznamenáme několik z níže uvedených pocitů či myšlenek, je určitě potřeba zpozornět a říci si včas o terapeutickou pomoc. Terapie většinou netrvá dlouho, mnohdy stačí několik setkání a nebezpečí je spolehlivě zažehnáno. Jde jen o to, porozumět sám sobě a naučit se varovné příznaky relapsu včas rozpoznat.
Nezůstávejte se svými starostmi sami, zavolejte nám, rádi Vám poradíme.
