Orthorexia nervosa se běžně vyskytuje samostatně, bigorexie (Adonisův komplex) bývá naopak často s ortorexií spojena.
Je známo, že ortorexie je posedlost zdravou stravou a bigorexie svalnatým tělem. Kdy jsme pouze fandy zdravého životního stylu a cviční a v jaké chvíli se již začíná projevovat porucha? Je třeba si uvědomit, že všechny poruchy příjmu potravy mají jeden společný psychologický základ.
A tím je narušené sebepřijetí, respektive sebeobraz a výrazný posun hodnot. U psychogenního přejídání či bulimie to jsou postižení jedinci schopni přiznat a dávají stud či pocity méněcennosti otevřeně najevo. U anorexie je sebereflexe značně omezena, pacienti často vehementně tvrdí blízkým i terapeutům, že je jejich život úplně v pořádku, jejich motivace ke změně je značně snížená. U ortorexie a bigorexie jsou postižení jedinci často zcela nevývratně přesvědčení, že žijí optimálním způsobem života, považují se za zcela zdravé a mají tendenci svoje režimová a nutriční opatření vnucovat i okolí. Motivace ke změně je většinou třeba v pacientech nejdříve vybudovat.
0. Nultá fáze, která je sice určitým signálem, ale nemusí ještě nutně poruchu indikovat, je samozřejmě nadměrné cvičení a nadměrná pozornost zdravému stravování (pojem „zdravé stravování“ definuje postižený subjektivně. Dále je to nadměrné užívání potravinových doplňků (typicky proteinu, ale i dalších) a v případě bigorexie je alarmující abúzus anabolik.
1. Postižený věnuje myšlenkám na zdravou stravu a cvičení zvyšující se část své myšlenkové kapacity. Dohledává si na toto téma informace, čte odpovídající literaturu. Toto téma začíná postupně dominovat i v rozhovorech.
2. Postupně se redukuje okruh přátel, postižený preferuje styk pouze s osobami, které sdílí jeho hodnoty.
3. Zvyšuje se iratibilita postiženého, může docházet i k výbuchům vzteku.
4. Ortorektici a bigorektici mají na rozdíl od ostatních poruch příjmu potravy tendenci měnit své okolí, propagují svůj výživový styl i režimová opatření.
5. Postižení zanedbávají své dřívější zájmy na úkor nového životního stylu.
6. Pokud se postižený dostane do situace/prostředí, kde nemůže své výživové a sportovní rituály realizovat, dostavuje se stres, pocity úzkosti a napětí. Proto je často přítomná tendence k vyhýbavým strategiím.
7. Ruminace a vtíravé myšlenky, nad kterými již postižený nemá kontrolu.
8. V pozdějších fázích dochází ke křížovým diagnózám v rámci spektra poruch příjmu potravy (celková restrikce potravy, opakované epizody ohrožujícího purgativního chování nebo psychogenní přejídání).
Podobně jako u dalších poruch příjmu potravy, je pro léčbu stěžejní vyřešit psychologickou příčinu narušeného sebepřijetí a až posléze nastolit spolu s klientem nové, adaptivní behaviorální vzorce. Metodou první volby je kognitivně behaviorální terapie, v případě přidružené deprese a úzkosti v indikovaných případech i šetrná medikace.
