hroch | 15 července, 2019
Psychogenní přejídání je v současné době u nás řazeno mezi poruchy příjmu potravy, společně s bulimií nebo mentální anorexií. V americké klasifikaci nemocí je však v poslední době již psychogenní přejídání řazeno mezi závislosti.
Mechanismus závislosti na jídle je podobný jako u každé jiné závislosti, například u závislosti na alkoholu nebo drogách. Po jejich užití se dostavují libé pocity, uvolní se endorfiny a podobně. Proto člověk vyhledává opakovaně látku, která tyto pocity navozuje a stává se na ní závislý.
U alkoholu nebo drog je možné pomocí terapie dosáhnout abstinence, to však není možné v případě jídla, protože jíst musíme. O to složitější a náročnější je pak léčba zívislosti na jídle neboli léčba psychogenního přejídání.
Kdy poznáme, že se jedná o patologický stav? Pokud již jídlo neslouží jen k utišení hladu, ale člověk ho vyhledává například k potlačení úzkosti, zlepšení nálady nebo prostě z nutkavých pocitů se přejíst, někdy až do pocitu nevolnosti. Potom často přichází silné pocity viny a selhání.
Přesto je člověk nucen své jednání opakovat znovu a znovu. Často se jedná o závislost na cukru a sacharidech, ty dodávájí mozku okamžitou energii a zároveň velmi libé a relaxační pocity.
Osoby závislé na jídle jsou tedy v určitém bludném kruhu a zároveň jsou negativně přijímáni společností, která není informována a považuje psychogenní přejídání jen za neukázněnost nebo mlsnost.
Přitom lidé trpící psychogenním přejídánám potřebují odbornou psychologickou pomoc ve formě terapie, založené na stejných principech, jako jiné terapie závislostí na psychoaktivních látkách.
Nejefektivnější terapií psychogenního přejídání je kognitivně behaviorální terapie.
Tuto terapii nabízí například centrum psychologické a psychiatrické péče Adicare.
