Deník alkoholika – 8. část - Adicare - psychologická a psychiatrická klinika

+420 739 375 763 Online rezervace Chci udělat první krok
×
+420 739 375 763
+420 739 375 763

Deník alkoholika – 8. část

hroch | 20 června, 2021

Pan Jiří K. trpěl chronickým alkoholismem. Přesto dokázal svojí závislost porazit a abstinuje již déle než dvacet let. Navíc patří k těm, kteří se za svůj problém nestydí, neskrývají ho a jsou ochotni se k němu hlásit. Je to dobře, protože zvládnout závislost je věc, na kterou by měl být každý hrdý. Hodnotu člověka totiž netvoří jeho chyby, slabosti a pády, nýbrž to, jak se dokáže se všemi životními těžkostmi vyrovnat.

Svůj boj začal popisovat zcela otevřeně, s pokorou a skromností. Jeho příběh je inspirací pro mnohé, kteří cítí, že jsou závislostí na alkoholu ohroženi. Přesto se nemohou odhodlat začít a možná už ani nevěří, že to jde. Jiřího text dodává naději, že změna je možná, i když se ocitněme na dně. Popisuje i mnoho obtížných situací a návodů, jak se s nimi vypořádat. Děkujeme Jiřímu K., že se podělil o svůj příběh s mnoha dalšími lidmi – pro někoho to možná bude impuls k tomu, že o léčbě svého problému začne minimálně uvažovat. Text budeme publikovat po částech

8. Můžeme přestat pít jen pomocí pevné vůle?

5.9.1996

Dnešní skupinová terapie se mi velmi zamlouvala. Po skupině jsem o tomto tématu hodně přemýšlel a rozebíral sám se sebou a dospěl jsem k tomu, že jste měla zcela pravdu s tím, že obrana proto závislosti na alkoholu je POZNÁNÍ – nikoliv pevná vůle. Podobá se to heslu mého docenta na VŠ: “ Kdo chce řídit, musí znát“. To znamená, chci – li sám sebe řídit, tj. řídit a potlačit svou závislost, musí u mě dojít k POZNÁNÍ. Měla jste zcela pravdu.

Skupinová terapie

Tato skupinová terapie byla velmi důležitá. Psycholožka nám položila otázku, co je zapotřebí k potlačení a překonání závislosti. Odpověděl jsem a do krve bych se tehdy hádal, že je to pevná vůle. Dnes rozhodně jednoznačně tvrdím, že ne, a proto jsem zpočátku nemohl uvěřit, že bych se už nikdy nesměl napít.

Zamysleme se společně. Pevná vůle je to, že když si něco slíbím, tak to také budu dodržovat. Ruku na srdce, kolik takových předsevzetí si z nás každý dal a kolik jich skutečně stoprocentně dodržel. Snad existují takoví zásadoví lidé, ale my postižení alkoholici asi mezi ně nepatříme. Na svém příkladu mohu ukázat, že pevná vůle je málo. Jistě, snažím se a daří se mi to, že jsem získal po dlouhé době opět reputaci člověka, který je spolehlivý a se kterým je možno vážně jednat a věřit mu. Pevná vůle je potřebná, ale na jiné věci.

Pevnou vůlí jsem dosáhl, že se poctivě a pravidelně učím anglicky. Ale někdy situace jako kdyby donutila k tomu, že vynechám. Není to často, ale přece. Co se týká angličtiny, tak je to celkem neškodné, ale teď si představte, že se pokoušíte zvládnout pití pevnou vůlí a že to někdy nevyjde. Oproti angličtině, kterou další dny dohoním a nic se neděje, tak jedním napitím to u nás, u alkoholiků, neskončí. Rádi pokračujeme takzvaně až „vzhůru do bezvědomí“.

A tady je důležité si uvědomit, že si musíte vybudovat obranný mechanismus ne na základě pevné vůle, ale díky „POZNÁNÍ“.

Jak vydržet abstinovat? Poznej sám sebe!

Velkými písmeny je toto psáno proto, že se nejedná pouze o POZNÁNÍ z hlediska informace o tom, jak je pití škodlivé, ale o POZNÁNÍ jako o vašem novém životním stylu, o nové životní filosofii, kterou nastupujete a kterou chcete prožívat. Jedná se o soubor všech opatření, která do sebe nasoukáte, která si vytvoříte a s kterými vy osobně chcete žít.

Toto je bod, který když pochopíte, vstřebáte a zažijete, pak se nemusíte opírat o pevnou vůli. U mne se to projevilo, jako náhlý záblesk v duši. A od tohoto okamžiku jsem si byl sebou jist a bylo mě osobně zcela jasno. Podotýkám, že nezbytný předpoklad je, že musíte chtít přestat pít, nebo lépe řečeno, musíte chtít abstinovat. Pak můžete říci, jako já, že vám bude abstinence chutnat.

Stejný přístup jsem si vypěstoval například s mým cvičením, do kterého se nemusím nutit, ale které dělám s radostí, protože vím, že mi to přináší uspokojení.

Léčba alkoholismu a úzkosti blízkých

6.9.1996

Telefonický rozhovor s manželkou. Volám ji každý den večer, abych ji povzbudil v její samotě. Nemohu ji přimět k nějaké náhradní aktivitě – tj. např. návštěvy u známých, u dětí a vnučky, nebo mojí matky. Zdá se mi, jako by ten pomyslný kříž chtěla nést sama za mne. Proto mě to hodně trápí, protože vím, že ji nepřesvědčím, aby se po dobu mé nepřítomnosti zabývala něčím jiným. Mám strach, že po mém léčení nastoupí na psychiatrickou léčbu ona.

Cítím těžkou vinu, že se dostala do takového stavu. Navíc ji mám velmi rád. Jinak povolená návštěva ve fit – centru se vydařila, zúčastnili se ji všichni přihlášení. Všem se cvičení zamlouvalo a těší se na další. Je zde poměrně dost lidí, se kterými se dá spolupracovat, a jsou mými kamarády. A to je to, co moje žena nedovede. Uzavře se do své ulity a je nepřístupná k jakémukoliv seznamování. Tento problém nedovedu odtud řešit a jsem z toho nešťastný.

Toto bylo těžké období, kdy manželka měla střídavé nálady. Když už jsem si myslel, že už se uklidnila, zase nastala situace, kdy se skoro hroutila. Nejhorší bylo, že jsem nebyl schopen ji natrvalo uklidnit. Na jednu stranu souhlasila s mým léčením a pak zase mi říkala, že já nemám v léčebně co pohledávat. Vypadalo to skutečně tak, že se bude muset ze situace, která nastala mou vinou, dostat psychiatrickým léčením.

Moje maminka, která to nesla statečně, trpěla také, nedala to na sobě tak znát. Ale pochopitelně jsem to věděl. Tyto záležitosti jsou velmi těžké. Tak těžké, že někteří opouštějí léčebnu v bláhové naději, že jsou schopni pomoci. Je to velmi pošetilé, protože ještě nejsou schopni se vypořádat ani se sebou. V drtivé většině, ti kteří odcházejí tzv. pomoci domů, všechno ještě zhorší a stejně skončí u pití. To je potom tragédie, která končí nešťastně.

Proto radím, vydržte, seznamujte rodinu s postupem léčby, zkuste jim zprostředkovat rozhovor s pracovníky léčebny. Jen tak je aspoň trochu uklidníte. Ukážete jim totiž zájem o sebe i o ně, poznají, o co při léčení jde a tak se snáze přenesou přes tuto těžkou dobu. Rozhodně se zdržte všech slibů, že už nikdy pít nebudete. K tomu musí na základě vašich skutků dojít sami. Pak se začne vše zklidňovat a vracet do normálu. Pochopitelně nemůžete počítat že se vše urovná, jakmile se vrátíte.

Jde to pomalu, ale jde to, protože to záleží jen na vás. A pokud jste zvládli tak složitou a těžkou záležitost jako je vaše závislost, tak zvládnete vše. Nebojte se.

Pan primář při jednom rozhovoru řekl krásnou větu: „Chce to jen málo – nepít a všechno bude lepší“. Zlatá slova a skutečná pravda, potvrzuji to.

Léčbu alkoholismu provází optimismus i depresivní stavy

7.9.1996

Návštěva manželky. Nedopadla, nic moc, nedovedli jsme najít společné téma. Návštěva se nezdařila i když jsem se na ni velmi těšil. Dnešní pocit velmi záporný a pro mne depresivní.

Všechny situace, které prožíváte, na vás těžce doléhají. Je třeba jim čelit a nepodléhat jim. Není to jednoduché, ale musíte to zvládnout. Všechny drobné krůčky vedoucí k vašemu zlepšení jsou totiž viditelné a vaši blízcí to poznají a zcela určitě se začnou uklidňovat také. Máte totiž čas vše podrobně promyslit.

Pracujte tedy na tom. Znovu a budu to stále opakovat, je třeba se účelně zaměstnávat. Dělat poctivě všechno, co režim léčebny přináší. Snažit se o zlehčování, či vyhýbání se povinnostem svědčí pouze o jednom, že nemáte zájem o léčbu. Projeví se to na vás a vaši blízcí to poznají a budou na tom ještě hůř. Zaznamenal jsem i takové příklady, kdy pacienti svým příbuzným sami vykládali, jak jsou na ně v léčebně krátcí a co vše dělají, aby personálu znepříjemnili život.

Příbuzní odcházeli velmi sklesle. Tím, že přijmete veškerý léčebný postup pomáháte nejen sobě, ale celé své rodině, která tuto pomoc velmi potřebuje. Pamatujte si, že největší neštěstí nezpůsobíte sobě, ale paradoxně těm, kterým přejete všechno dobré. Když budete rezignovat na léčbu, pak už to neděláte pro sebe, ale ničíte všechny kolem. Je to opak kladného léčení, které děláte pro sebe. Tedy „Léčím se pro sebe a tím přináším štěstí druhým a když se neléčím, ničím všechny kolem sebe“.

Buďto mi na sobě záleží a dělám pro to vše a všichni kolem pocítí úlevu, nebo mi na sobě nezáleží a dělám vše proto, abych všechny kolem sebe zničil. Toto je surová pravda a nad ní se zamyslete a potom cílevědomě jednejte. Tak či onak. Buďto spokojený život, nebo stoka. Jiná cesta není. Znám lidi, kteří se cílevědomě propili až na samé dno a k smrti. Na straně druhé znám jiné, kteří spokojeně a bezproblémově abstinují a žijí v klidu a šťastně. Jsem hrdý na to, že k nim patřím také.