Marie Funke | 4 srpna, 2021
Slovo psychoterapie již slyšel asi každý z nás. Co to ale přesně znamená? Můžeme uvést častou definici, která popisuje psychoterapii jako léčbu slovem, nonverbálními prostředky a vztahem. Slovo „léčba“ je ale trochu zavádějící, protože předpokládá, že je člověk podrobující se terapii nemocen. Tak tomu ale být nemusí. Nejobecněji lze psychoterapii rozdělit na podpůrnou, seberozvojovou a léčebnou. Toto rozdělení samozřejmě nelze brát zcela striktně, protože se mohou jednotlivé druhy psychoterapie vzájemně překrývat.
Podpůrnou psychoterapii lze využít v případě životních krizí, jako je např. rozvod, ztráta zaměstnání, úmrtí v rodině, krize středního věku či vážné onemocnění. To jsou vážné situace, které nás mohou velmi psychicky zatížit a to i v případě, že máme v běžném životě odolnou psychiku. Psychoterapeutická podpora dokáže fázi truchlení zkrátit a pomáhá postiženému se s daným stavem konstruktivně vyrovnat. Slouží i jako prevence vážným duševním poruchám, jako je deprese či úzkostná porucha, v něž mohou nezpracovaná traumata časem vyústit.
V některých životních etapách se můžeme ocitnout v situaci, kdy se nám nedaří naplňovat své cíle tak, jak jsme si předsevzali. Cítíme, že máme určité schopnosti, ale zároveň sami sebe brzdíme, zažíváme pocity prázdnoty a demotivace. Seberozvojová psychoterapie nám pomáhá k tomu, abychom si utřídili priority, naučili se efektivně hospodařit s časem a zbavili se určitých zažitých vzorců myšlení či chování, které na nás působí destruktivně. Díky tomu pak můžeme rozvíjet náš potenciál naplno. Seberozvojová psychoterapie má velmi široké uplatnění a využívají ji především ti, kteří cítí potřebu na sobě průběžně pracovat a pozitivně ovlivňovat nejen svůj výkon, ale především své duševní prožívání.
Pod pojmem psychoterapie si asi většina lidí představí právě psychoterapii léčebnou, s jejíž pomocí lze účinně bojovat s většinou duševních poruch. Léčebná psychoterapie není pouhé „povídání si“, které by daný psycholog realizoval pouze s ohledem na své zkušenosti a osobnostní rysy. Pokud si vybíráme psychoterapii, mělo by nás v prvé řadě zajímat, jaký psychoterapeutický směr daný psycholog nabízí a jaké má v daném oboru vzdělání. Je třeba si uvědomit, že získat psychoterapeutické vzdělání v určité metodě je velmi náročný proces. Předpokládá ukončené vysokoškolské vzdělání (nejčastěji v oboru psychologie), absolvování psychoterapeutického výcviku v délce minimálně pěti let včetně závěrečné zkoušky, povinné hodiny praxe i sebezkušenosti a průběžnou supervizi. Kvalitní psychoterapeut by měl úzce spolupracovat s psychiatrem a v případě náhlého zhoršení situace by měl být schopen svému klientovi zajistit okamžitou pomoc. Mezi nejčastěji užívané psychoterapeutické směry patří např. kognitivně behaviorální psychoterapie, logoterapie, psychodynamická psychoterapie, Gestalt psychoterapie nebo integrativní psychoterapie.
V případě léčebné psychoterapie je třeba ověřit, zda je daná metoda akreditovaná pro zdravotnictví. Člověk, který trpí některou z psychických poruch, je velmi zranitelný. Aplikace neakreditovaných metod nebo výkon psychoterapie osobou, která nemá odpovídající vzdělání, může trpícímu velmi uškodit. Pokud se při výběru psychoterapeuta obrátíme na zdravotnické zařízení, máme co do povinné supervize i akreditovaného vzdělání terapeuta jistotu. Existují však i kvalitní psychoterapeuti na „volné noze“, vždy je však třeba zjišťovat jejich vysokoškolské i psychoterapeutické vzdělání.
Každá psychoterapeutická metoda se hodí na určitý druh problémů, k tomu je ale třeba rovněž zohlednit individuální potřeby a osobnost klienta. Proto je vhodné zahájit psychoterapeutický proces diagnostikou a nechat si ohledně výběru metody i osobnosti terapeuta odborně poradit. Při této příležitosti se je rovněž vhodné zvážit, zda by bylo přínosné podpořit psychoterapeutický proces i šetrnou medikací. Pokud zvolíme vhodnou psychoterapeutickou metodu, kterou absolvujeme s psychoterapeutem, s nímž jsme schopni navázat odpovídající vztah, je velmi pravděpodobné, že se nám podaří se s danou obtíží vyrovnat nebo ji alespoň významně zmírnit.
