hroch | 20 června, 2021
Mgr. Bc. Marie Funke, AdiCare
Kontrolovaná konzumace, respektive otevřenost terapeutického cíle, je předmětem několika tisíc zahraničních článků, studií a publikací.
V rámci této kapitoly pracuji se sborníkem, který shrnuje současné poznatky o kontrolované konzumaci „Kontrolliertes Trinken als Behandlungsziel – Bestandesaufnahme des aktuellen Wissens“(KLINGEMANN, aj. 2004) a s rozsáhlým narativním přehledem Saladina a Santa Clary „Controlled Drinking: More Than Just 38 a Controversy“ (SALADIN, aj. 2004), který mapuje vývoj tohoto tématu především po roce 2000.
Dále se opírám o Waltersovu statistickou metaanalýzu „Behavioral Self Control Training for problem Drinkers: A meta-analysis of randomised control studies“, která shrnuje výsledky 17 randomizovaných kontrolních studií k účinnosti programů BSCT (WALTERS, 2001) a je jedním z nejcitovanějších zdrojů k tomuto tématu. V textu dále využívám Adamsonovu analýzu výsledků nejrozšířenější britské studie alkoholismu „United Kingdom Alcohol Treatment Trial – UKATT“ z roku 2001 (ADAMSON, 2010).
Výše uvedené zdroje doplňuji zatím nejnovějším a nejrozsáhlejším systematickým přehledem „Kontrolliertes Trinken bei Alkoholstoerungen: Eine systematische Uebersicht“, který uveřejňuje tým odborníků pod vedením prof. Joachima Koerkela. Podkladem této přehledové práce byla rozsáhlá rešerše v databázích PsycINFO, Psyndex a Medline, jejímž výsledkem byla identifikace 2595 příspěvků k tomuto tématu. Po vyřazení dublet a irelevantních příspěvků zahrnují autoři do své systematické review 676 publikací (KOERKEL aj., 2015).
Z Waltersovy metanalýzy vyplývá, že léčebné intervence BSCT jsou bezprostředně po jejich ukončení účinnější, nežli ostatní intervence s otevřeným cílem a co do výsledku srovnatelné s programy, které jsou orientované na abstinenci. Z katamnestických šetření (≥ 1 rok) vyplývá, že BSCT vykazují z dlouhodobého hlediska mírně lepší výsledky, nežli klasická léčba (WALTERS, 2001). Je však třeba poznamenat, že tento údaj není vzhledem k počtu srovnávaných studií (n=6) významný (SALADIN, 2004). Adamson dochází na základě analýzy výsledků UKATT k analogickým závěrům.
Z ročního katamnestického šetření dvou mnohem rozsáhlejších souborů probandů, kteří podstoupili léčbu s cílem abstinence (soubor A, n=357) a léčbu s cílem KKA (soubor Non-A, n=316) vyplývá, že jsou obě intervence co do výsledku víceméně srovnatelné. Zkoumanými proměnnými byl počet „suchých“ dní, počet standardních jednotek během konzumačního dne a závažnost závislostní symptomatiky (podle Leeds Dependence Questionnaire). „Abstinentní“ soubor A vykazoval po 12 měsících lepší výsledek co do počtu „suchých dní“ zatímco výsledky sreeningu LCD a redukce spotřeby během konzumačního dne byly po 12 měsících v obou souborech téměr shodné.
Dále se zkoumala úroveň změny podle kategorií: abstinence, kontrolovaná konzumace, výrazné zlepšení, určité zlepšení, beze změny a zhoršení. Ze souboru 39 A splnilo terapeutický cíl 21, 7% respondentů, ze souboru Non-A 29,7%. respondentů. Pokud ovšem budeme za úspěch v souboru A považovat nejen abstinenci, ale i redukci spotřeby na úroveň KKA, pak vykazuje soubor A mírně lepší výsledek (29,5%). Po roce udává 46,1% respondetů ze souboru A návrat k původním konzumačním vzorcům chování, popřípadě zhoršení stavu, zatímco v souboru non A pouze 40,2%. Lze tedy shrnout, že z Adamsonovy analýzy nevyplývá co do zkoumaných kategorií žádný významnější rozdíl, přičemž terapie orientované na abstinenci vykazují po roce mírně lepší výsledky co do počtu abstinujících a kontrolovaně konzumujících probandů (ADAMSON 2010).
Adamson však poznamenává, že probandům byla ohledně cíle léčby ponechána zcela svobodná volba a žádný z nich nebyl pro intervenci KKA předem kontraindikován. Pro kontrolovanou konzumaci se rozhodli uživatelé s vyšší mírou závislosti. Adamsonova dřívější studie „Patient predictors of alcohol treatment outcome: a systematic review“ z roku 2009 potvrdila, že významným prediktorem úspěchu léčby alkoholismu je míra závislosti a úroveň mentálních schopností závislého (srov. ADAMSON, 2010).
Koerkel uvádí, že ze souhrných analýz výsledků katamnestických šetření (≥ 1 rok) vyplývá průměrná procentuální míra úspěšnosti programů KKA 65%, přičemž za úspěch se považuje úprava spotřeby na míru KKA či přechod k abstinenci. Poznamenává však, že se jedná o aritmetický průměr, do tohoto souhrného výsledku byly zahrnuty různé typy intervencí co do délky i intenzity, pracovalo se s různými stupni závislosti a s různými časovými intervaly po ukončení léčby a spektrum úspěšnosti je z toho důvodu značně variabilní (25% – 90%) (KOERKEL, 2015).
Zdroje:
ADAMSON, S. J., N. HEATHER, V. MORTON a D. RAISTRICK. Initial Preference for Drinking Goal in the Treatment of Alcohol Problems: II. Treatment Outcomes. Alcohol and Alcoholism [online]. 2010, 45(2), 136-142 [cit. 2016-07- 19].ISSN 0735-0414. Dostupné z: http://www.alcalc.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1093/alcalc/agq005
KÖRKEL, Joachim. Kontrolliertes Trinken bei Alkoholkonsumstörungen: Eine systematische Übersicht. SUCHT. 2015, 61(3), 147-174. ISSN 0939-5911
ROSENBERG, Harold. International research – Target groups. In: KLINGEMANN, Harald, et al. Kontrolliertes Trinken als Behandlungsziel–Bestandesaufnahme des aktuellen Wissens [online]. © 2004 [cit.2016-07-07]. Dostupné z: http://www.ama.lu/docs/KT-Literaturbericht.pdf
WALTERS, Glenn D. Behavioral self-control training for problem drinkers: A metaanalysis of randomized control studies. Behavior Therapy [online]. 2000, 31(1), 135-149 [cit. 2016-07-19]. ISSN 00057894. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0005789400800088
