hroch | 18 září, 2019
Úzkost je vlastně forma strachu, kterou v některé životní situaci asi pocítil každý z nás. Pokud nás úzkosti trápí častěji, je to však určitá informace o tom, že jsme duševně vyčerpaní a naše psychohygiena není v pořádku. Jak se tedy úzkosti zbavit?
Nejprve se musíme zamyslet nad naším běžným denním režimem. Můžeme například trávit příliš mnoho času činnostmi, které nás sice baví, ale zároveň jsou mentálně jednostranné. Je důležité, abychom zaměstnávali naší mysl různou formou obsahů a nesoustřeďovali se pouze na ohraničené oblasti, jako je např. práce, studium či péče o dítě. Jednostrannost zatěžování naší psychiky ale můžeme definovat i obecněji, duševně vysilující je třeba přehnaná ambicióznost, perfekcionismus nebo výrazná sebekontrola.
Správná koncepce dne by měla zahrnovat aktivity, při nichž překonáváme překážky, ovšem i chvíle, kdy překážky nepřekonáváme a nevyčítáme si to. Ideálním prostředkem v boji proti úzkosti je sport. Nemusí se přitom samozřejmě jednat o žádnou výkonovou aktivitu. Pohyb je prospěšný nejen našemu tělu, ale především naší mysli. Aktivuje se při něm řada neurotransmiterů (látek v mozku), které působí relaxačně, uvolňují napětí, způsobují přirozený pocit odměny a libosti.
Další efektem je to, že se při sportu mysl musí automaticky zabývat jinými tématy, než je pro ní běžné. Pestrost myšlenkových obsahů dodává naší psychice energii, která je pro boj s úzkostí tolik potřebná. Říká se, že např. jedna hodina rychlé chůze je svým účinkem srovnatelná s denní dávkou antidepresiva. Zajímavé jsou výsledky studií, které prokázaly blahodárný vliv otužování, a to nejen v oblasti posílení imunity, ale především v boji s úzkostí a poruchami nálad.
Efektivní formou přerušení úzkostných myšlenkových řetězců je kognitivní relaxace spojená s dechovými cvičeními. Musíme věnovat určitou energii tomu, abychom se relaxovat naučili a abychom několikaminutovou relaxaci zařadili do našeho každodenního programu. Existují relaxační skupiny, na internetu jsou rovněž dostupná různá návodná videa pro domácí použití. Můžeme se naučit poměrně jednoduchý autogenní trénink, vynikající výsledky v boji proti úzkosti má moderní forma meditace, která se nazývá Mindfulness.
Úzkosti mohou často souviset i s nesprávnou formou stravování. Bílkovinné diety, které způsobují deficit sacharidů, nejsou pro úzkostné lidi vhodné. Dále musíme dbát na to, aby naše strava obsahovala dostatek kyseliny listové, vitamínu D a zinku. Hladovění a nepravidelná strava má na vznik úzkostných stavů negativní vliv. Rovněž alkohol, který sice může způsobit krátkodobou úlevu, je z dlouhodobého hlediska často zodpovědný za to, že se z běžných úzkostí vyvine úzkostná porucha. Úzkostní lidé jsou také ohroženi mnohem vyšším rizikem vzniku závislosti.
Pokud úzkostné stavy dosáhnou určité intenzity a frekvence, hovoříme o úzkostné poruše. V případě vzniku úzkostné poruchy si v drtivé většině případů již pouhou „samoléčbou“ nepomůžeme. Pro rozlišení běžné úzkosti od úzkostné poruchy jsou charakteristická dvě hlavní kritéria. Prvním z nich je četnost úzkostných stavů a míra jejich tělesných symptomů.
Pokud úzkost pociťujeme pravidelně, bez konkrétního či objektivního ohrožení ve vnějším světě nebo pokud pokud úzkost doprovází i nepříjemné tělesné stavy (bušení srdce, svírání hrdla, pocení, gastrointestinální obtíže jako je bolest břicha či časté nucení na velkou a malou stranu) je návštěva odborníka nezbytná.
Druhým kritériem je to, do jaké míry nám úzkost zasahuje do běžného života. Zjistíme-li, že jsme se kvůli úzkosti postupně začali vyhýbat určitým běžným aktivitám (návštěvy přeplněných prostor, jízda dopravními prostředky, společenské akce, veřejná vystoupení apod.), je rovněž namístě vyhledat odbornou pomoc. Zanedbané úzkostné poruchy se totiž zhoršují a snižují životní kvalitu trpícího stále více. Výjimkou není ani vznik takzvané úzkostně-depresivní poruchy. Dobrou zprávou je ale fakt, že úzkostné poruchy patří v dnešní době k nejlépe léčitelným duševním obtížím.
