hroch | 13 září, 2018
Ze zkušenosti víme, že pokud terapeut navrhne možnost podpořit závislého v jeho boji i farmakoterapeuticky (tj. za pomocí léků), většina lidí projeví nesouhlas či dokonce odpor. Panuje totiž všeobecné přesvědčení, že jediný lék, který se při léčbě alkoholismu používá, je starý známý antabus. Toho se většina lidí bojí a mezi lidmi má (i když ne úplně oprávněně) spíše odpuzující nálepku.
Disulfiram (pod obchodním názvem Antabus) je látka, které blokuje přirozené odbourání alkoholu. V praxi to znamená, že pokud po užití Antabusu vypijeme byť i malé množství alkoholu, začne se v našem těle hromadit acetaldehyd a tento stav má různé – někdy opravdu nepříjemné – projevy. Často je to nevolnost, zvracení, zarudnutí, ostrá bolest hlavy a bušení srdce. Závislý si pak takříkajíc „rozmyslí“, zda mu konzumace stojí za to.
V případě silné závislosti může podání Antabusu (zejména v prvních fázích abstinence) hodně napomoci k motivaci se nenapít. Antabus však má své nevýhody, není možné ho např. předepisovat osobám s kardiovaskulárním onemocněním, v případě konzumace většího množství alkoholu dokonce může hrozit kolaps a otrava organismu acetaldehydem.
Mnozí mají také výhradu k tomu, že se v případě podávání antabusu jedná o jakousi „terapii strachem“.
Moderní medicína má však již při léčbě závislosti další možnosti, které nejsou natolik drastické. K omezování tzv. cravingu (neodolatelná chuť se napít) se předepisuje také např. účinná látka Akamprosát, známý např. pod obchodním názvem Campral. Akamprosát může výrazně podpořit proces úzdravy, lze jej však použít až po zvládnutí první, odvykací fáze léčby.
Dále na trhu existují léky, obsahující účinné látky, které zabraňují působení ethanolu na opiodní receptory v našem mozku. Lidově řečeno jsou to léky, které nám sice umožní pít alkohol, ale nedovolí, abychom se opili. Jsou určeny lidem v počáteční fázi závislosti, kteří celoživotní abstinenci odmítají.
Dobrých výsledků dosahují v kombinaci s Terapií kontrolované konzumace alkoholu, které vede k trvalému posílení schopnosti sebekontroly. K těmto účinným látkám patří především naltrexon (obchodní název např. Naltrexone) nebo nalmefen (obchodní název Selincro).
Na závěr je však třeba zdůraznit, že všechny tyto prostředky mohou při léčbě představovat jenom jakousi berličku. Pokud nezpracujeme příčiny závislosti, nikdy nemohou být samospásné. Proto se předepisují vždy v kombinaci s psychoterapií.
