„Po rozvodu pro mě byla večerní samota nesnesitelná. Jediné, na co jsem se po práci těšila, byla sklenka vína. Nikdo to o mě neví, ale dnes vypiju každý den více než litr a když víno nemám, tak mi je špatně….“
Pravidelní konzumenti, kterým se někdy lidově říká hladinkáři, se neopíjí do stavu, kdy by se chovali nevhodně, nemají opilecká okénka, nedělají ostudu a o jejich problému dokonce velice často jejich okolí vůbec neví.
Na rozdíl od excesivních pijáků většinou nedostávají negativní zpětnou vazbu od okolí, ve svém pracovním životě dokáží být úspěšní. Ve svém problému se však utápí sami, často totiž konzumaci o samotě upřednostňují. Pokud jdou do společnosti, jsou schopni abstinovat nebo pít symbolicky.
Dlouhodější abstinence je pro ně však z důvodu nepříjemných symptomů velice obtížná.
Hladinkáři se tak dostávají do intimní izolace, trpí nejen psychickou, ale i fyzickou závislostí. Hrozí jim i vážná somatická poškození, protože díky pravidelné konzumaci svým játrům nedopřávají svým játrům čas na regeneraci.
Z psychologického hlediska je problémem hladinkářů jejich zvýšená citlivost, jejich životní realita je pro ně svým způsobem neúnosná nebo zkrátka nejsou momentálně s to najít jiné, adekvátní potěšení či smysl.
V těchto případech máme velmi dobré zkušenosti zejména s terapií kontrolované konzumace, kdy spolu s klienty pracujeme postupně na posilování jejich schopnosti sebekontroly a budování vnitřní motivace ke změně. Terapii je možné v případě nutnosti podpořit i psychofarmaky.
Za problém pravidelné konzumace alkoholu se není třeba stydět, trpí jím mnoho i velice úspěšných lidí. Nezůstávejte proto se svým trápením sami a svěřte se co nejdříve odborníkovi.
