hroch | 22 ledna, 2019
Psychogenní přejídání patří podle aktuální diagnostiky mezi poruchy chování, konkrétně mezi poruchy příjmu potravy. Závislost na jídle nebo závislost na cukru svým charakterem ale daleko spíše odpovídá závislostnímu onemocnění. Pro toho, kdo trpí psychogenním přejídáním, se jídlo stává drogou v pravém slova smyslu.
Například v americké klasifikaci nemocí patří psychogenní přejídání mezi závislostní poruchy.
Závislost na jídle je také jedna z psychicky nejnáročnějších závislostí. Naprostá abstinence není možná, postižený je neustále vystavován kontaktu se svou „drogou“. Nedochází sice k tak zjevnému úpadku tělesného zdraví, tak jako je tomu např. u závislosti na tvrdých drogách, nicméně mu způsobuje řadu zdravotních problému, které doprovází obezitu.
Psychogenní přejídání způsobuje závislému po psychické stránce značné útrapy, mnohdy trýznivější, nežli je tomu u závislosti na alkoholu.
Každý záchvat přejedení má podobný vzorec jako např. alkoholový exces. Předchází mu určitý stav těla i mysli (spouštěč), který vyvolá craving. Craving je nezvladatelná touha se přejíst, kterou doprovází snížení ovládacích schopností. Jídelní exces sice přináší chvilkovou úlevu a pocit odměny, po něm však nastává stav „kocoviny“, který je doprovázen silnými pocity viny, úzkostí a snížené sebeúcty. Po záchvatu přichází na řadu restrikce, hladovění nebo přehnané zvýšení tělesné aktivity.
Ten, kdo trpí psychogenním přejídáním, je obvykle přesvědčen, že mu pomůže nějaké dietní opatření nebo zázračný lék na obezitu. Nadváha je ale důsledkem, nikoliv příčinou problému. Pokud má mít léčba dlouhodobý efekt, musí postižený (alespoň na přechodnou dobu) téma tělesné váhy upozadnit.
Primární pozornost je třeba věnovat posilování schopnosti sebekontroly, vnitřním spouštěčům přejídání a jejich zpracování. Váhový úbytek je přirozeným důsledkem správně vedené terapie. Metodou první volby při léčbě psychogenního přejídání je kognitivně-behaviorální terapie.
