hroch | 13 srpna, 2019
Ten, kdo zažil alespoň jednou panický záchvat, ví, o jak děsivý zážitek se jedná. Panika postihuje pacienta náhle a během několika sekund se tělo dostává do stavu akutní stresové pohotovosti. Většinou se jedná o stavy srovnatelné s infarktem myokardu, někdo navíc zažívá i pocit ztráty kontroly nad svým myšlením a pocit „zešílení“. Bohužel většinou nezůstane u jednoho záchvatu a panické ataky se vrací.
To vede k vytvoření anticipační úzkosti a postižený trpí i mezi záchvaty. Bojí se další ataky, stydí se za ní, sociálně se izoluje a na panickou poruchu tak často nasedá agorafobie či deprese. V těchto případech je jediným řešením odborná psychoterapie, která může být v závažnějších případech podpořena vhodnou medikací. Pro některé pacienty je psychicky náročné se do odborného centra objednat a se svým problémem se svěřit odborníkovi. Volí tedy zdánlivě jednodušší a rychlejší řešení – alkohol.
Již malé množství alkoholu, přesněji etanolu, zvyšuje hladinu dopaminu v mozku, kterému se ne nadarmo říká hormon štěstí. Tato látka vyvolává pocit odměny a libosti, V intoxikovaném stavu pacienti většinou zbaví i nepříjemných pocitů úzkosti, studu a strachu z budoucnosti a vzpomínky na poslední panický záchvat blednou. Alkohol zvyšuje aktivitu kyseliny GABA, která zpomaluje přenosovou aktivitu mozkových buněk. Zároveň alkohol blokuje receptory glutamátu, neurotransmiteru, který způsobuje pocit napětí a zvýšené pohotovosti.
Alkohol úzkostnému člověku ve srovnání s psychicky odolným jedincem mnohem více bere, nežli dává. Pocit úlevy, který zažije v intoxikovaném stavu, je jen chvilkový. Alkohol způsobuje značnou nerovnováhu neurofyziologického prostředí v našem mozku. Jakmile odezní jeho účinky, aktivita GABY se dramaticky sníží, aktivita glutamátu se naopak náhle zvýší. Po krátkodobé úlevě se tedy obtíže vrací, ovšem často v mnohem vyšší míře. Nabourávání neurofyziologické rovnováhy vede i ke zkracování intervalů mezi panickými záchvaty a zvyšuje jejich intenzitu.
Alkohol způsobuje závislost, o tom asi není potřeba psát. Je však dobré zmínit, že lidé, kteří trpí panickou poruchou, jsou závislostí ohroženi nejvíce. Jsou totiž mnohem zranitelnější. Alkohol jim většinou nepřináší žádné zvláštní pocity euforie, také se neopíjejí tak, že by ztráceli schopnost sebekontroly. Pijí proto, aby se v podstatě dostali do normálu, což je symptomem sebemedikačního alkoholismu. Sebemedikační alkoholismus je jedním z nejrizikovější patologických konzumačních vzorců.
