hroch | 18 září, 2017
Jsem otrávený a úplně bez energie, kdo mi může pomoci?
Jak poznám, že jsem ohrožený syndromem vyhoření?
„Za poslední půl roku jsem úplně bez nálady. Nevím, čím to je, protože vlastně všechno klape a nemám úplně, nač bych si stěžoval. Mám v podstatě hodnou ženu a dobrou práci, sice náročnou, ale mě vlastně vždycky strašně bavilo překonávat překážky a bojovat. Prázdné dny bez stresu jsem totiž považoval za nudné a stíhal jsem toho hrozně moc. I o víkendech jsem měl bohatý program, vyráželi jsme ven, setkávali se s přáteli, měl jsem spoustu koníčků.
Asi před půl rokem na mě ale padla nějaká únava. Asi tím, že jsem začal hůř spát, buď nemůžu usnout nebo se v noci pořád budím. Ráno jsem úplně vyřízený a bez energie. O víkendu spíš polehávám, ale v pondělí se tedy odpočatý necítím. Všechny povinnosti, které mě vlastně dříve bavily, mě najednou vyčerpávají a stresují. Někdy mám doslova strach, že to prostě nezvládnu. Mám zkrátka pocit, že jsem ztratil životní šťávu. Abych byl upřímný, tak i do sexu se musím nutit…
Taky mi připadá, že už nemám takovou imunitu, jako kdysi. Často jsem nějaký „nachcípaný“, bolí mě hlava a v poslední době mám i zažívací problémy. Byl jsem s tím i u doktora, ale všechna vyšetření dopadla dobře. Když si dám sklenku, tak je mi na chvíli líp, ale nevydrží to dlouho. Nevím, co mám dělat, aby se zas nějak nastartoval…“
Vyprávění pana Tomáše je klasickým příkladem onemocnění, které se odborně nazývá stresová porucha a je rovněž známá pod názvem Burnout syndrom (česky Syndrom vyhoření). Obecně se má za to, že syndrom vyhoření postihuje jen manažery nebo pracovníky v exponovaných profesích. To je pravda ale jen z části, protože výzkumy ukazují, že Syndromem vyhoření často trpí i např. velmi svědomité maminky na mateřské dovolené.
Spouštěčem Syndromu vyhoření je kumulovaný vnitřní stres, který v dotyčném vyvolává postupné napětí. Běžný, tj. krátkodobý stres, který dříve působil dokonce motivačně, se mění v dlouhodobý negativní stres, tzv. distres. Zatímco krátkodobý stres dokáže fyziologicky vybudit větší výkonnost a je časově omezen, dlouhodobý distres je často neuvědomovaný a vyčerpává postiženého duševně i fyzicky.
Se svým problémem si ale neumí poradit sám, protože odhalit příčiny, které vedou ke kumulaci vnitřního stresu, je někdy velmi obtížné. Tyto příčiny totiž nejsou obsaženy ve vnější realitě života, ale mnohem spíše v tom, co se odborně nazývá „kognitivní schéma“. Kognitivní schéma je jednoduše řečeno jakýsi zažitý a podvědomý vzorec myšlení, chování a emocí, pomocí něhož se ke vnější realitě dlouhodobě vztahujeme.
Pokud s klienty začneme intenzivně pracovat na odhalení vnitřního stresoru a jeho zpracování, dostaví se zlepšení překvapivě rychle. Častým vnitřním stresorem jsou naše vlastní myšlenky a nároky, které na sebe klademe.
Obecně platí jednoduché pravidlo: čím dříve začneme se stresovou poruchou pracovat, tím dříve se dostaví výsledek. Za syndrom vyhoření se není třeba stydět nebo si ho vyčítat, v dnešní době je to jeden z nejčastějších problémů, který postihuje právě velmi schopné a cílevědomé jedince.
Více se o syndromu vyhoření dočtete i zde
