hroch | 4 srpna, 2021
Jmenuji se R. a je mi 28 let. Alkoholu jsem se nikdy nevyhýbal, rád jsem si popařil s kamarády. Nebyl jsem nikdy abstinent, ale o závislosti se u mě mluvit nedalo. Před třemi lety jsem začal provozovat kamenný obchod se zbožím v oblasti zábavy a her. Nebudu to blíže specifikovat, protože je nás v téhle branži na trhu jen pár a udělat úplný „coming out“ se mi nechce. Hodně jsem ale o sobě i o tom, co jsem prožil, přemýšlel. Jestli má mít ten průšvih, který mám snad už definitivně za sebou, aspoň nějaký smysl, tak asi jen ten, že třeba někomu pomůže, aby se včas zastavil. Proto jsem se nakonec rozhodl ho sepsat, protože sešup do závislosti je někdy rychlejší než si dokážeme představit.
Covid a karanténa mě zasáhly jako asi každého obchodníka. Zavřel jsem krám a zůstal doma. Už leta jsem chtěl zkusit e-shop a nikdy jsem se k tomu nedokopal, tak teď jsem měl aspoň prostor i čas to dotáhnout. No a pak se stalo to, co jsem vůbec netušil. Poptávky se začaly hrnout. Měl jsem hroznou radost, najednou jsem nevěděl, kam dřív skočit. K ruce jsem měl jen kamaráda, který chodil s balíčky na poštu, jinak jsem všechno zvládal sám. Bylo mi to tak trochu blbý, že zatímco řada kamarádů měla finanční problémy, tak já jsem na tom covidu začal vydělávat jako nikdy dřív. Raději jsem o tom s nikým nemluvil.
Přestal jsem v podstatě vycházet ven, omezil jsem kontakty s přítelkyní a byl jsem skoro jako v rauši. Samozřejmě jsem byl i hodně unavený, někdy jsem pracoval přes 15 hodin v kuse. Už mi z toho trochu hrabalo, ale cítil jsem, že taková šance se už nebude opakovat. Celou situaci jsem začal řešit alkoholem. Občas jsem si dal panáka, často třeba i red bull s vodkou. V tu dobu už jsem žil jen v bytě, neměl jsem ani chuť se s někým vidět a všechno jsem si nakupoval online. Samozřejmě jsem si říkal, že si seženu někoho na pomoc. Nakonec to ale zkrachovalo na mojí nechuti a upřímně řečeno vlastně i strachu se s někým vidět. Žil jsem fakt v nějakém jiném módu a připadal jsem si jako mimozemšťan. Občas mě přepadaly nepříjemné úzkosti, ale alkohol mi vždycky pomohl. Když jsem potřeboval úplně vypnout, tak jsem zkoušel online sázky. Vydělával jsem dost, takže jsem si říkal, že si tuhle neřest zasloužím.
Hodně mě rozhodilo, že se na mě v situaci, kdy jsem měl největší pracovní stres, vykašlala přítelkyně. Chápal jsem, že se mnou asi nebyla nic moc zábava, ale já to bral jako svojí životní šanci a hodně mě to zamrzelo. Věděl jsem, že se chovám trochu sebedestruktivně, ale byl jsem přesvědčen, že u mě žádná závislost nehrozí. Pil jsem už denně, ale věřil jsem, že je to jenom na omezenou dobu a že mám všechno pod kontrolou. Vydělám peníze do zásoby a pak to bude zase všechno v normálu. Jenže jsem měl čím dál častěji dost hrozný psychický propady. Když jsem sázel, tak se mi dařilo na všechno zapomenout. S kamarádama to bylo taky dost na bodu mrazu, ale neměl jsem moc čas to řešit. Ten kolotoč se začal točit docela rychle.
Asi tenhle svůj zběsilý příběh nebudu vyprávět úplně dopodrobna. Důležité je, že aniž bych si to moc uvědomoval, tak jsem to během pár měsíců dopracoval z pár panáků na lahev a půl tvrdýho denně. Online ruleta a sázky mi sežraly dost podstatnou část vydělaných peněz. Pamatuji si, že jsem v podstatě dva dny nespal, skoro nejedl a pak se mi udělalo hrozně zle a byl jsem úplně mimo. Myslím, že mě zachránil můj kamarád, který za mě chodil na poštu. Zavolal mi sanitku, naměřili mi přes tři promile a rovnou jsem putoval na detox. Byl jsem pomalu v deliriu, ale ještě jsem prý mlel něco o zakázkách, a co je třeba zařídit. Až v léčebně jsem se trochu probral a uvědomil si, že mi asi opravdu šlo o život nebo alespoň o rozum. Rozhodl jsem se, že se sebou musím něco udělat. I když jsem nakonec léčebnu opustil na revers, byl jsem za ten měsíc, který jsem tam strávil, fakt vděčný. Odešel jsem jen proto, že mi brácha nabídl možnost bydlet přechodně u něj na vesnici. Do Prahy jsem jezdil jenom dvakrát týdně na terapii, což mi hodně pomohlo, začal jsem si třídit priority a o dost víc přemýšlet. Měl jsem prý taky dost velké štěstí, že moje alkoholová a hráčská „kariéra“ byla sice divoká, ale poměrně krátká. Takže asi můžu být za ten kolaps vděčný.
Během léčby jsem pochopil, že nejde jen tak přestat pít, hrát nebo brát třeba drogy. To není otázka silné a slabé vůle. Ten alkohol jenom tlumí nějaký psychický průšvih, a pokud si ho člověk nevyřeší, tak dlouho abstinovat nevydrží. Nechce se mi zacházet do podrobností terapie, ale došlo mi, že motorem té mé zběsilé honby za úspěchem byly určité mindráky. Pak jsem v terapii řešil hlavně tohle téma. A musel jsem samozřejmě od základů změnit režim dne, životosprávu a tak dále. Teď devátým měsícem abstinuji a ještě nemám vyhráno. E-shop jsem asi úplně pod cenou prodal a když k tomu přičtu můj drahý hráčský koníček (který byl ale taky závislost) a to, že jsem čtyři měsíce nebyl schopen pracovat, tak ten můj slavný podnikatelský projekt vlastně skončil na nule. Ale věřím tomu, že ten, kdo si něčím podobným projde a nepoloží ho to, tak je pak silnější a váží si v životě úplně jiných věcí.
