hroch | 13 března, 2017
V rámci individuální terapie pracuje klient spolu s terapeutem na zvládnutí nepříjemných, až trýznivých duševních stavů.
Pro některé klienty je jejich úzkost, napětí, stres či smutek natolik nesnesitelný, že pro zmírnění své psychické bolesti konzumují alkohol, marihuanu nebo nadužívají prášky na spaní.
Někteří klienti si v důsledku těchto stavů osvojují tzv. vyhýbavé chování, mají tendenci před stresovými situacemi utíkat a vyhýbat se jim. Tato strategie jim sice krátkodobě přinese úlevu, nicméně z dlouhodobého hlediska je pro jejich život omezující, způsobuje jim výčitky svědomí a snižuje sebevědomí.
Kognitivně – behaviorální terapie vychází z předpokladu, že terapeut velmi těžko ovlivní realitu, ve které klient žije. Intenzivní terapií však lze ovlivnit naše smýšlení o této realitě. To je naše mnohdy zcela zbytečné obavy, strachy, sebeobviňování.
Poté máme možnost poznat, že to, co nás dosud tolik zraňovalo, nebyla až natolik samotná realita, ale mnohem spíše naše vlastní myšlenky.
