Kokain je mylně považován za jakousi „čistou“ drogu. Je to patrně tím, že na rozdíl od ostatních tvrdých drog, nezanechává kokain z počátku na uživateli výraznější viditelné tělesné následky. Konzumentovi se tedy často daří svoji závislost před okolím poměrně dlouhou dobu tajit. Kokain však vyvolává mimořádně silnou psychickou závislost a jeho užíváním dochází k rozpadu osobnosti uživatele a poté i k postupné devastaci jeho tělesného zdraví.
Závislost na kokainu
Jak poznám závislost?
- Dřív jsem bral kokain jen s kamarády, dnes už si dávám lajnu často i sám/a.
- Trpím často nevysvětlitelnou úzkostí, panikou nebo depresí.
- Moje nálady se prudce mění, často jsem podrážděný/á a někdy i agresivní.
- Mám nápadné výkyvy sebevědomí.
- Můj vztah k sexu je v poslední době jiný, kokain už mě nedokáže tak povzbudit.
- Na kokain myslím téměř denně.
Pokud se Vás týká některé z výše uvedených tvrzení, měli byste zpozornět a uvědomit si, že jste překročili hranici rekreačního užívání.
„Dřív to bylo jenom zpestření párty, teď mám pocit, že mi tahle jízda začínám přerůstat přes hlavu….“
Léčba závislosti na kokainu
Léčebný a terapeutický proces zahrnuje obvykle více úrovní. V případě silné závislosti se obyčejně neobejdeme bez hospitalizace či stacionární péče. Ambulantně lze léčit pouze nerozvinuté formy závislosti. Při terapii má vedle případného akutního ošetření tělesných abstinenčních příznaků pomocí psychofarmak hlavní slovo psychoterapie. Je třeba pochopit, že kokain a s ním spojené excitované zážitky plnily v našem životě funkci odměny.
Zvýšenou potřebu mimořádné odměny pociťujeme v případě, že dlouhodobě nedochází k uspokojení některé z našich základních psychických potřeb (tou bývá často potřeba svobody, kompetence a podobně). Pokud má mít terapie trvalý efekt, musí dojít k hluboké revizi našeho vnitřního života a naplnění potřeb jeho potřeb cestami, které nejsou sebedestruktivní.