Generalizovaná úzkostná porucha je jednou z nejčastějších onemocnění ze spektra úzkostných poruch. Úzkost, kterou pacienti pociťují, je méně specifická, nežli je tomu například u různých druhů fóbií. Úkostné stavy se ale dostavují častěji a stávají se doslova pevnou součástí prožívání postiženého.

Myslíte, že potřebujete pomoci nebo chcete mít alespoň více jasno? Objednejte se na nezávaznou vstupní a diagnostickou konzultaci nebo nám prostě zavolejte, rádi Vám poradíme a se vším pomůžeme. Při našem prvním setkání si o Vašich obtížích popovídáme, zjistíme míru jejich závažnosti i možné příčiny. Navrhneme Vám další postup a v případě potřeby vybereme i Vašeho osobního terapeuta/terapeutku tak, aby splňoval/a nejen odborné předpoklady, ale vyhovoval/a Vám i po lidské stránce.

OBJEDNAT NA VSTUPNÍ DIAGNOSTICKOU KONZULTACI

Lidé, trpící generalizovanou úzkostí mají všudypřítomné obavy, že „něco není v pořádku“, „že se něco stane“, „že jsem něco špatného provedl“, “že něco nezvládnu” apod. Lidé s úzkostně depresivní poruchou mají (většinou zcela bezdůvodně) nízké sebevědomí, trpí pocity viny, nedokáží asertivně prosadit svá práva a velmi špatně snášejí kritiku. Ve svém osobním životě často bývají paradoxně velmi úspěšní.

Nejsou však schopní na sebe nahlížet objektivně, své výkony hodnotí pouze na základě zcela neuměřených nároků, které si na sebe sami kladou.

Neustálý strach postižené velmi vysiluje, oslabuje a způsobuje, že žijí v permanentním stresu. To se projevuje nejen psychickou únavou a sklony k depresím, ale i tělesným vyčerpáním, které způsobuje poruchy imunity.

Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou bývají častými pacienty praktických lékařů. Tato porucha je doprovázená nejrůznějšími psychosomatickými obtížemi (odkaz na psychosomatické obtíže), u nichž však lékaři nejsou s to dohledat fyziologickou příčinu.

Častým trápením jsou chronická nachlazení, virózy a zánětlivá onemocnění. Dalšími typickými příznaky jsou například dlouhodobé zažívací problémy (průjmy, ale i úporné zácpy), bolesti hlavy a zad, pocity stálého svalového napětí, poruchy spánku a mnoho dalších.

Syndrom podvodníka je jednou ze specifických forem generalizované úzkostné poruchy. Postihuje objektivně velice úspěšné lidi, kteří dosáhli různých důležitých pracovních či společenských pozic. Tento objektivní úspěch jim však nepřináší přirozené uspokojení, tak jak to u většiny ostatních lidí. Stále trpí sníženým sebevědomím a přesvědčením, že svého úspěchu dosáhli jen náhodou nebo na základě nějakého nespecifického „podvodu“. Trpí obavami, že se na ně „jednou přijde“ nebo že brzy z různých důvodů selžou. Tato forma úzkosti bývá častým původce Syndromu vyhoření (odkaz na syndrom vyhoření) a dalších afektivních poruch.

Stavy úzkosti jsou často natolik nesnesitelné, že jsou lidé trpící touto poruchou ochotni hledat úlevu za každou cenu. Jsou velmi ohroženi závislostí na alkoholu a dalších návykových látkách, které však symptomy poruchy v dlouhodobém časovém horizontu dramaticky zhoršují.

Jedním z mnoha účinků alkoholu je potlačení stresu a úzkosti. Je to způsobeno tím, že etanol v mozku aktivuje působení kyseliny GABA, níž se cítíme uvolnění a naopak deaktivuje kyselinu glutamovou, která je zodpovědná za excitaci a nabuzení.

Tento stav trvá ovšem jen během intoxikace. V případě vystřízlivění dojde naopak k nepřirozenému poklesu kyseliny GABA a aktivaci glutamátu.

Toto opakované nabourávání již tak křehké biochemické rovnováhy úzkostných jedinců způsobuje nejen zhoršení úzkostných stavů (odkaz na stavy úzkosti) po vysazení alkoholu a touhu opět relaxovaný stav navodit, ale z dlouhodobého hlediska symptomy generalizované úzkosti dramaticky zhoršuje.

Je prokázáno, že lidé trpící úzkostnými poruchami jsou závislostí na alkoholu ohroženi více, než je tomu u běžné populace. Pokud je úzkostný klient ohrožen i rizikovým pitím, je vhodné kombinovat psychoterapeutický proces i s prvky terapeutické metody Kontrolované konzumace.

Neléčená generalizovaná úzkostná porucha se stává celoživotním a bohužel často i progradujícím problémem. Zvyšuje vulnerabilitu (zranitelnost) vůči dalším psychickým poruchám jako je deprese, stresová porucha nebo porucha spánku.

Metodou první volby je kognitivně behaviorální psychoterapie, která se soustřeďuje na odhalení a zpracování příčin tohoto psychického onemocnění. Důležitým doplňkem je dechová terapie. Léčba úzkostných poruch může v závažnějších případech podpořena i farmakoterapií. Léčba benzodiazepiny se z dlouhodobého hlediska rozhodně nedoporučuje, tyto léky způsobují silnou závislost. Antidepresiva ze skupiny SSRI, SNRI či NaSSA jsou v tomto ohledu šetrnější a efektivnější volbou.