Agorafobie je jednou z úzkostných poruch. Pojem agorafobie se používal původně pro označení strachu z velkého otevřeného prostranství. Tato definice však není zcela přesná. Lidí, trpící agorafobií, mají obavy především z prostor, kde se vyskytuje větší množství lidí nebo z prostor, které znemožňují rychlý únik. Jedná se typicky o dopravní prostředky, supermarkety, kulturní objekty a podobně. Úzkostný člověk trpí těžko popsatelným strachem, že se mu v této situaci „něco stane“. Psychicky či fyzicky zkolabuje, přepadne ho panika, omdlí. Z uzavřeného prostoru nestačí uniknout, ztrapní se, okolí nepochopí, že je mu zle, bude ho pozorovat či odsuzovat. Některé agorafobiky ale naopak stresují situace a prostory, kde se ocitnou sami a bez pomoci (ve výtahu, doma, v autě). Na blízku nebude nikdo, kdo by jim v případě nouze poskytnul pomoc.

Myslíte, že potřebujete pomoci nebo chcete mít alespoň více jasno? Objednejte se na nezávaznou vstupní a diagnostickou konzultaci nebo nám prostě zavolejte, rádi Vám poradíme a se vším pomůžeme.

OBJEDNAT NA VSTUPNÍ DIAGNOSTICKOU KONZULTACI

Agorafobie se může rozvinout samostatně, ale mnohem častěji nasedá na jinou úzkostnou poruchu. Typicky je její příčinou panická porucha, panická ataka nebo prožitek záchvatu masivní úzkosti se silnou psychosomatickou reakcí.

Zážitek návalu intenzivní úzkosti, který trpícímu způsobí často nečekané a velice nepříjemné tělesné obtíže (bušení srdce, svírání hrdla, dušení), pro něj zpravidla představuje trauma.

Je pochopitelné, že se poté začne obávat o své psychické i fyzické zdraví a předjímá, že se podobná situace bude opakovat.

Rozvine se tak u něj spirála tak zvané anticipační úzkosti, tedy vlastně „úzkosti z budoucí úzkosti“.

Agorafobie bývá spojena s vyhýbavým chováním, jehož charakter koresponduje s obsahem úzkostných myšlenek.

Pokud se například obáváme rizikové situace, která by nastala v přeplněném prostoru, máme tendenci tato místa nenavštěvovat, posílat někoho místo sebe a podobně. Vyhýbavé chování však přináší pouze krátkodobou úlevu, z dlouhodobějšího hlediska poruchu zhoršuje.

Primární postavení má při léčbě agorafobie kognitivně behaviorální terapie (Kognitivně behaviorální terapie – úprava fungování lidské psychiky), kterou je vhodné kombinovat s prvky expoziční terapie. Významného efektu lze docílit i doplněním KBT o cílenou terapeutickou práci s kognitivní funkcí pozornosti formou metody Mindfulness.

V závažných případech lze terapeutický proces podpořit i šetrnými léky. Velmi efektivní jsou v tomto ohledu antidepresiva řady SSRI nebo SNRI. K dlouhodobé léčbě rozhodně nelze doporučit medikaci, která obsahuje vysoce návykové benzodiazepiny.