Po myšlenkové stránce je úzkost charakteristická negativními myšlenkovými řetězci. V případě generalizované úzkosti to mohou být myšlenky typu: něco hrozného se stane, nezvládnu plnit svoje běžné životní úkoly, selžu v práci, onemocním závažnou chorobou a mnoho dalších. V případě agorafobie pak zrychlené myšlenky typu: v tom obchodním domě se mi udělá špatně, omdlím a nikdo mi nepomůže. V případě sociální fobie jsou typické katastrofické scénáře, které se týkají předpokladu, že pozornost okolí bude kriticky zaměřena na úzkostného jedince, který se pak nutně před ostatními ztrapní, bude působit divně, zrudne, zpotí se nebo se mu budou třást ruce.

Základní emocí stavu úzkosti je strach a obavy, které mohou být doprovázeny i studem či pocitem smutku a beznaděje.

Každá emoce se projevuje i po fyziologické stránce. Pokud se na někoho například rozhněváme, pociťujeme to velmi jasně i po tělesné stránce. Pro stav úzkosti jsou obecně typické psychosomatické obtíže. jako je bušení srdce, pocení, svírání hrdla, sucho v ústech, pocit na omdlení, bolest hlavy.

Ve stavu úzkosti přestává být naše chování svobodné a stává se často postupně a nevědomě předprogramovaným. Nejčastějším typem úzkostného chování je vyhýbavé chování. Stresující situaci či objektu se vyhneme tím, že se z plánované akce omluvíme, nalezneme jiný způsob dopravy nebo poprosíme, aby za nás něco vyřídil příbuzná. Rovněž zajišťovací chování je velmi časté. Typickým příkladem jsou opakovaná vyšetření zdravotního stavu, opakovaná kontrola stavu věcí nebo opakovaná volání blízkým lidem, zda jsou v pořádku. U úzkostných lidí se také může vyvinout závislé chování, kdy jsou určité běžné činnosti (nakupování, cestování) schopni vykonávat pouze v přítomnosti blízkého člověka.