Logoterapie se řadí k takzvaným humanistickým a existenciálním proudům psychoterapie. Tento směr psychoterapie se zabývá fyzickými, psychickými a spirituálními aspekty člověka. Logoterapeutická léčba vychází z předpokladu, že největší psychické utrpení člověka je způsobeno absencí smyslu.
Pokud bychom tuto úvahu převedli do praxe, můžeme uvést jeden velmi zjednodušující příklad. Trpíme-li bolestí svalů při posilování, není to pro nás psychicky nijak náročné, protože tím sledujeme určitý smysl. Zde to bude patrně formování postavy a zlepšení fyzické kondice. V úplně jiné situaci bychom se ocitli, kdybychom zažívali podobné bolesti např. v důsledku nějakého úrazu a smysl této nepříjemnosti bychom pochopitelně neviděli.
V každém z nás je zakořeněna pevná vůle po smyslu, pokud ho nenalézáme, trpíme pocity prázdnoty či frustrace, které jsou živnou půdou pro úzkost nebo depresi. Není jednoduché nalézat v různých životních etapách smysl, který by pro nás byl tím opravdovým motorem. V tomto hledání se stává psychoterapeut klientovi průvodcem a podporovatelem. Využívá přitom jemné a propracované logoterapeutické techniky.
Zakladatelem logoterapie je slavný psychiatr a psychoterapeut Victor Emanuel Frankl. Během druhé světové války byl tři roky vězněn v koncentračních táborech a tato zkušenost do značné míry ovlivnila jeho pozdější směřování a uvažování, tedy i celý psychoterapeutický směr, který nazýváme logoterapie. Logos je ve starořečtině označení pojmu „slovo“, je mu však třeba rozumět v mnohem širším slova smyslu. Chápeme jím „rozumné slovo“, „řeč, která má poselství“ nebo zkrátka „smysl“.
Život každého z nás má smysl. To je přesvědčení, ke kterému Frankl dospěl díky se několikaleté frustrující zkušenosti z koncentračního tábora. Z mnoha svědectví vyplynulo, že Frankl dokázal pomocí logoterapie, tedy aktivního hledání smyslu, dodávat duchovní povzbuzení svým spoluvězňům v těch nejtraumatičtějších životních situacích. Velmi zjednodušeně bychom potom mohli hlavní myšlenku logoterapie formulovat takto: Máme jen omezenou svobodu měnit události ve vnějším světě, máme však naprostou svobodu v tom, jaké postoje k těmto událostem zaujmeme.
Všechny tyto poruchy Frankl metaforicky označuje jako „přechodnou ztrátu životního smyslu“. Lidé, kteří trpí například depresí či úzkostmi, jsou často sužováni pocity zbytečnosti či méněcennosti. S pomocí logoterapie tak mohou nahlédnout, co dává jejich životu smysl nebo co jsou jejich životní hodnoty. To má poté velký vliv na jejich zvládání každodenního života se všemi jeho těžkostmi.
Logoterapii lze velice efektivně kombinovat s kognitivně behaviorální terapií a docilovat tak rychlé pokroky právě při léčbě deprese, úzkosti a závislosti. To, jaký druh psychoterapie je vhodné použít, ale nezáleží jen na druhu problému, ale i na individuálních rysech osobnosti každého člověka.
Objednejte se na nezávaznou vstupní a diagnostickou konzultaci, rádi Vám vysvětlíme vše blíže a pomůžeme Vám v rozhodnutí, jaký psychoterapeutický směr je pro Vás optimální. V souvislosti s tím pak společně vybereme i Vašeho osobního terapeuta. Můžete nám také napsat na email: info@adicare.cz nebo nám zavolat na naši linku: +420 739 375 763
