Úzkosti a deprese u dětí a mladistvých

Většina mladistvých nedokáže své psychické problémy s rodiči komunikovat. Důvodem není nedůvěra, ale celá řada faktorů, které jsou pro rozpuk duševní obtíže v tomto věku typické.

Mladiství se ve své psychice hůře orientují, je pro ně nesnadné své pocity přesně popisovat a jejich emotivita je i v důsledku přirozených fyziologických změn hlubší a méně stabilní. Zároveň se v tomto věku projevuje i vývojově zcela přirozený odstup a ambivalence ve vztahu k rodičům i starší generaci obecně.

Projevy deprese a úzkosti u dětí a dopívajících můžeme pozorovat na základě určitých proměn, které jsou patrné především v oblasti chování.

• Izolace od kolektivu a častý únik do virtuálního světa (hry, sociální sítě)
• Přehnaný strach ze školy
• Návaly agresivity a netypické chování (krádeže, vandalství)
• Apatie a sebepoškozování
• Nadměrné vyčerpání, poruchy spánku
• Změněný vztah k jídlu a gastrointestinální obtíže
• Bolesti hlavy či zad bez organického nálezu
• Abúzus návykových látek

K veškerým výše uvedeným projevům nelze přistupovat izolovaně. Je třeba tyto jevy chápat spíše jako důsledky vnitřních konfliktů a nesnesitelných emocí, které slouží k tomu, aby se jim dotyčný vyhnul, utekl před nimi nebo je přehlušil. Stěžejní úlohu má při léčba úzkostí a depresí psychoterapie. Léky používáme jen v krajních případech. Do léčby může psychoterapeut zapojit v průběhu léčebného procesu i rodiče, tato spolupráce však probíhá podle přesně daných pravidel. Základním předpokladem úspěšné terapie je partnerský vztah, který je založen především na důvěře. Ta bývá u mladistvých velmi křehká, proto je třeba terapeutický vztah důsledně chránit. K léčbě deprese a úzkosti u mladistvých se využívá individuální a skupinová psychoterapie.

Nejosvědčenější formou psychoterapie je modifikovaná kognitivně-behaviorální terapie. Díky ní se učí mladistvý klient identifikovat nebezpečné myšlenky, které pak bolestné emoční stavy způsobují. Učí se spolu s terapeutem s těmito myšlenkami pracovat a zvědomovat určitá patologická přesvědčení o sobě i o světě, která jsou jejich původcem. Nedílnou součástí psychoterapie je i trénink zvládání náhlých emočních stavů a oddálení impulsivní reakce. Velmi dobře se osvědčují i prvky logoterapie, což je psychoterapeutická metoda, díky níž si mladý člověk může utřídit priority, najít smysl i v negativních situacích a nalézt odpověď na otázku po smyslu mnoha prožitků, která je v tomto věku často palčivá.