Nespavost

Nespavost se odborně označuje jako porucha spánku, insomnie nebo také hyposomnie. Nespavost je častým problémem, na nějž si stěžuje stále více lidí. Poruchy spánku mají však mnoho podob, příčin a udržujících faktorů. Nejčastěji je to neschopnost usnout, dále přerušované spaní, časné buzení bez schopnosti ve spánku pokračovat, náhlé přerušení spánku s atakou úzkosti. V první řadě je třeba vyloučit somatický původ obtíží, častým viníkem je specifická dechová nedostatečnost, která se nazývá spánková apnoe. Je však prokázáno, že drtivá většina spánkových poruch je psychického charakteru.

V terapii se často říká, že nespavost je pouze informace o nějaké další, někdy neuvědomované obtíži. Nejčastěji to jsou úzkostné poruchy, depresivní poruchy, stresové nebo závislostní poruchy. Může tak rozlišovat mezi tzv. „naučenou“ neboli úzkostnou nespavostí (většinou neschopnost včas usnout), depresivní nespavostí (dlouhodobá spánková deprivace), panickou nespavostí (náhlé noční buzení), stresovou nespavostí (neschopnost usnout či dospat) a dalšími poruchami spánku.

Nedostatek spánku vyčerpává organismus fyzicky i psychicky. Zvyšuje se intenzita úzkostí a depresí, snižuje se práh odolnosti vůči stresu, postižený navíc často trpí tak zvanou anticipační spánkovou úzkostí, kdy se již dopředu nespavost předpokládá a bojí se jejích důsledků. Všechny tyto jmenované faktory opět poruchu spánku prohlubují a trpící se tak dostává doslova do bludného kruhu. Velkým problémem lidí, kteří trpí poruchou spánku, je ohrožení závislostí na hypnotikách (prášky na spaní), alkoholu a dalších návykových látkách.

Předpokladem správné a efektivní léčby nespavosti je její přesná diagnostika. Jestliže je nespavost způsobena psychickými příčinami, je určitě hlavním léčebnou metodou psychoterapie. V závislosti na druhu poruchy lze volit mezi hypnoterapeutickými bloky, kognitivně-behaviorální terapií, nácviky dechových strategií a prvky Mindfulness. Psychoterapeutický proces lze podpořit i šetrnými léky, které nevzbuzují závislost. Léky k dlouhodobějšímu užívání by rozhodně neměl předepisovat praktický lékař, ale psychiatr.