Jak to se mnou vlastně je? Nějak se mi to pití občas vymkne z rukou a stane se průšvih. Začne to nevinně, třeba si skočím s kolegy po práci na jedno pivo. Všichni jdou domů nějak rozumně a já skončím až nad ránem v nějakým non‑stop baru. Posledně jsem ztratil dokonce všechny doklady a mobil. Druhý den je mi hrozně zle, většinou ani do práce dorazit nemůžu. Manželka je z toho už taky dost vystresovaná. Prostě nemám záklopku, což mě štve. Na druhou stranu nejsem žádný notorik, dokážu nepít i týden, dva. Nebo si dám třeba s manželkou dvojku vína a všechno je v pohodě. No a po nějaké době to zas přijde. Chtěl bych s tím něco udělat, ale do léčebny se mi tedy nechce. Nejsem na tom tak špatně. Navíc si tedy upřímně řečeno nedokážu představit, že bych si až do smrti nemohl dát sklenku vína k večeři nebo posedět s kamarády v hospodě.
