“Být sám sebou a neztratit druhé – být spolu s druhými a neztratit sám sebe.” – Touto větou by se ve zkrácené formě dala vyjádřit hlavní myšlenka daseinsanalytické psychoterapie. Daseinsanalýza je psychoterapeutický směr, který má hodně blízko k filosofii, konkrétně k fenomenologii. Vychází z prací slavných filosofů Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Na poli psychoterapie se Daseinanalýza opírá o určité premisy psychoanalýzy, ačkoli se s ní v mnohém rozchází. Při daseinanalytické terapii rozhodně klienti neleží na lehátku, nejsou pobízeni k vymýšlení nejrůznějších asociací, jako tomu bylo za dob slavného psychologa Sigmunda Freuda.

V rámci Daseinsanalýzy se příliš nevyužívá předem daných technik, největší důraz je kladem na vztahu terapeuta s klientem. Tento terapeutický vztah je založen na respektu, podpoře a především autenticitě. Proto také terapeut odmítá dřívější diagnózy a škatulkování klientovy duševní bolesti. Terapeut je pro klienta na jeho cestě průvodcem, nikoli expertem na jeho prožívání. Jinými slovy terapeut přijímá klienta takového, jaký je a nesnaží se ho měnit, impulzy ke změně by měly přicházet v průběhu terapie od klienta samotného. Iniciací k těmto impulsům je v rámci celého psychoterapeutického procesu založena na tak zvaná analýze klientova „bytí na tomto světě“ tedy jeho „Dasein“. Odtud pochází také poněkud krkolomný název tohoto směru – Daseinsanalýza.

Daseinanalýza může probíhat jak individuálně, tak také skupinově. Obě formy terapie jsou velmi prospěšné, především pro klienty trpící existenciálními úzkostmi, depresemi, pocity prázdnoty či ztráty životního smyslu.

V rámci terapeutického vztahu má klient možnost vracet se k sobě samému a uvědomovat si svoje přání a sny. Na základě důsledného sebepoznání si pak může stanovovat adekvátní životní cíle a nároky na sebe sama. Skrze otevřený a přijímající vztah, který klient se svým terapeutem zažívá, se postupně mění i jeho fungování ve světě a může tak nově prožívat pozitivní vztahy i zkušenosti.