hroch | 24 dubna, 2019
Můj příběh závislosti na lécích začal v období, kdy jsem nastoupila do nového zaměstnání. Dostala jsem nabídku na velmi dobře placené místo v prestižní firmě. Ze začátku bylo vše perfektní, zajímavá práce, dobrý kolektiv, nadstandardní výdělek.
Asi po půl roce nastoupil nový manažer, který byl velmi náročný na výkony a navrhl spoustu ne zcela pochopitelných změn. Od té doby se z mé práce stala noční můra. Ať jsem udělala cokoliv, sklidila jsem kritiku. Dostala jsem se pod obrovský tlak a permanentní stres. Chtěla jsem ale všem dokázat, že v náročné situaci obstojím a jela jsem na 200 procent.
Pod tlakem stresu a přepracovanosti jsem začala trpět nespavostí. V noci jsem přemýšlela nad pracovními problémy a obávala se nadcházejícího dne.
Při preventivní prohlídce u praktického lékaře, jsem zmínila své problémy s nespavostí. Lékař mi ochotně předepsal lék Stilnox. V prvích dnech došlo k obrovské úlevě a já mohla zase pořádně spát. Napětí v práci se ale stupňovalo a já jsem si uvědomila, že bez prášku neusnu. A co hůř, po měsíci jsem neusnula ani s práškem.
A když jsem usnula, za pár hodin jsem byla zase vzhůru. Začala jsem si brát dva prášky na spaní, po čase další jeden až dva během noci, když jsem se vzbudila. Nakonec jsem skončila na pěti Stilnoxech denně. Začala jsem mít divné stavy, někdy jsem si například dopisovala s někým na facebooku a druhý den jsem si nic nepamatovala. Jednou jsem dokonce s hrůzou zjistila, že jsem se přihlásila na jakousi seznamku a vesele tam konverzovala.
Jindy jsem zase snědla půl lednice a ráno jsem o ničem nevěděla. Vrcholem všeho bylo, když jsem si pod vlivem stilnoxu, tedy zcela mimo, odjela koupit lahev vína na benzínovou pumpu, a to autem!!! Dodnes děkuji šťastné náhodě, že jsem nezranila sama sebe nebo někoho jiného.
Začala jsem se svých stavů děsit, navíc jsem začala mít problémy s pamětí a soustředím i přes den v práci. Pomalu mi došlo, že jsem propadla závislosti na lécích na spaní. Pokoušela jsem léky úplně vysadit, ale nezamouřila jsem oko celou noc a druhý den jsem nebyla schopná jít do práce.
Závislost na Stilnoxu mě pomalu ovládala, chtěla jse se jí zbavit, ale sama jsem na to nestačila. Nechtěla jsem ztratit vysněnou práci, ale do práce jsem přece musela jít vyspalá. Pod různými záminkami jsem si nechávala předepisovat léky na spaní i od jiných lékařů.
Moje závislost na lécích už nakonec nebyla možná řešit jinak než tím, že jsem přiznala pravdu a vyhledala odbornou pomoc.
Po velkém přemáháná jsem se nejdříve svěřila svému praktickému lékaři a ten poslal na diagnostickou konzultaci do Centra psychologické a psychiatrické péče AdiCare. Měla jsem velké obavy, že budu muset být hospitalizovaná, hlavou se mi honily obrazy detoxu z filmů.
Nakonec jsem ale přišla na terapii na poslední chvíli, kdy se závislost ještě dala zvládnout ambulantně. Začali jsme postupně stilnox snižovat a také jsem dostala náhradní, šetrnějších léky. Nejdůležitější pro mě byla kognitivně behaviorální psychoterapie.
Naučila jsem se odhalit a zpracovat nebezpečné myšlenky, které k nespavosti vedly. Naučila jsem se rozdýchávat večerní úzkost a stres. Také jsem trochu změnila režim dne. Byla to pro mne ale velká výstraha, do budoucna se lékům, které mohou způsobit závislost, vyhnu velkým obloukem.
Děkuji na tomto místě centru AdiCare, konkrétně paní doktorce Lianě, za neuvěřitelně lidský a přitom odborný přístup.
