hroch | 21 června, 2019
Až do nedávna pro mě byl syndrom vyhoření celkem neznámé téma. Věděla jsem, že postihuje především záchranáře a doktory. Četla jsem o tom, že vyhořelí lékaři na své pacienty křičí a mohou být i vulgární. Určitě jsem tehdy netušila, že syndrom vyhoření jednoho dne postihne i mě.
Jmenuji se Alena, jsem podnikatelka a workaholik. Tuto definici jsem dříve používala často a musím říct, že jsem na to byla dokonce hrdá. Zůstala jsem se synem sama, manžel nás opustil kvůli jiné ženě. Rozhodla jsem se, že všechno zvládnu sama. Vydělám tolik peněz, abych byla zcela nezávislá a abych mohla synovi dopřávat všechno, co mají i ostatní děti.
Nastoupila jsem do jedné pojišťovny a stala se docela obyčejnou obchodní zástupkyní. Komunikace s lidmi mi vždycky šla, tak jsem měla v práci úspěchy a začala jsem kariérně postupovat směrem vzhůru. Před třemi lety jsem byla dokonce povýšena na oblastní ředitelku pojišťovny. Měla jsem pod sebou vlastní síť obchodních zástupců. Tehdy mě práce doslova vcucla, strašně mě to začalo bavit. Finanční ohodnocení jsem měla minimálně o polovinu vyšší než můj ex-manžel. Pracovala jsem denně dvanáct hodin, a to nejen ve všední den, ale někdy i o víkendu. Pak jsem zkrátka nedokázala vypnout a špatně spala.
Asi před dvěma lety jsem prodělala silnou virózu, doma jsem byla téměř dva týdny. Najednou se mi nechtělo zpátky do toho kolotoče. Nadšení mě opustilo a já jsem si uvědomila, že jsem vlastně pořád unavená, podrážděná a vystresovaná. Vstát ráno do práce a přežít celý den, to pro mě byl nadlidský výkon. Ztratila jsem úplně dobrou náladu. Na nic jsem se netěšila, měla jsem pocit, že selžu a všechno zkazím. Opravdu jsem byla doslova vyhořelá. Večer jsem si vždycky dávala dva neuroly a zolpidem, abych vůbec usnula. Navíc jsem měla najednou úplně rozhozenou imunitu.
Psychologickou pomoc v AdiCare jsem vyhledala doslova za pět minut dvanáct. Dostala jsem na přechodnou dobu náhradní šetrné léky, abych nemusela brát neurol a zolpidem. Absolvovala jsem v centru také čtyřměsíční intenzivní psychoterapii, která byla zaměřena přímo na léčbu syndromu vyhoření. Hodně mi pomohla i kognitivní relaxace.
Dneska už docela chápu, jaký vnitřní motor mě vháněl do situací, v nichž jsem neustále něco dokazovala sobě i okolí. Srovnala jsem si priority, podařilo se mi zpomalit moje překotné myšlení a je mi mnohem lépe.
Díky moc celému týmu AdiCare!
