hroch | 23 června, 2019
Panická porucha patří do spektra úzkostných poruch. Obvykle začíná náhlou panickou atakou, na kterou potom úzkostná porucha nasedne. Panická ataka představuje pro každého člověka velmi traumatický zážitek, doprovázený masivní fyzickou i psychickou bolestí. Tento stav můžeme právem nazvat traumatem, protože je velmi často doprovázen bezprostředním strachem ze smrti. Podobný stav ohrožení zažíváme např. při přepadení, havárii apod. Je však třeba říci, že ne každý, kdo prožil záchvat paniky, musí nutně trpět panickou poruchou. Existují případy, kdy člověk zažije pouze jedinou panickou ataku, která se již v budoucnu neopakuje. Bohužel je to však spíše ojedinělý jev. Mnohem častěji se u postiženého rozvine agorafobie a panické záchvaty se vracejí. V takovém případě diagnostikujeme panickou poruchu.
Panika člověku vstoupí do života často zcela neočekávaně, mnohdy jako „rána z čistého nebe“. Člověk si dlouhodobě žádné problémy nepřipouští, potlačuje je a na vědomé úrovni je vytěsňuje. Panická ataka však z čistého nebe nepřichází, naopak, panickou ataku musíme vnímat jako varování. Jako informaci našeho těla i mysli, že si dlouhodobě nějakým neuvědomovaným způsobem ubližujeme. Slovo „dlouhodobě“ je v této definici zásadní. Jinak řečeno, panická ataka je důrazná zpráva o tom, že je naše psychika zcela vyčerpaná.
Mnozí lidé hledají konkrétní spouštěč prvního panického záchvatu a přičítají mu nějaký význam. Tento konkrétní spouštěč je však bezvýznamný, často je to jakási poslední kapka ve formě nějaké tělesné zátěže. Nevyspání, nachlazení, sex, kocovina, přepracování, nějaký obyčejný stres a mnoho dalších situací – všechny tyto faktory mohou paniku vyvolat, ale nejsou její příčinou. Příčina panické poruchy je hlubší a dlouhodobější.
Metodou první volby je při léčbě panické ataky kognitivně-behaviorální terapie. Psychické vyčerpání si způsobujeme určitými ustálenými myšlenkovými a emočnímu vzorci, které v nás průběžně vyvolávají tzv. vnitřní stres. Typickými vyčerpávajícími vzorci je např. přílišná sebekontrola, tlak na výkon, potlačování emocí, perfekcionismus a mnoho dalších. Kognitivně-behaviorální terapii by měl určitě doprovázet intenzivní nácvik dechových a svalových strategií, s jejichž pomocí lze nastupující paniku přerušit. Pokud jsou panické záchvaty časté (objevují se např. několikrát týdně), je třeba psychoterapeutický proces podpořit vhodnými léky. Šetrnou volbou jsou např. antidepresiva čtvrté generace ze skupiny SRNI.
