hroch | 11 září, 2018
Mnohým z nás se při vyslovení slov „léčba alkoholismu“ vybaví film Dobří holubi se vracejí. Mnoho mýtů o současné léčbě závislosti je s tímto (po umělecké stránce jinak výborným filmem) spojeno. Léčbu si většina lidí představuje pouze jako dlouhodobý pobyt v psychiatrické léčebně, spojený se ztrátou svobody, vymýváním mozku či ponižováním, celoživotní stigmatizací a nálepkou vyléčeného alkoholika.
Pobyt v léčebně, který doprovází přísnější režimem je skutečně nutný, ale pouze pokud závislost postoupí do určitého závažnějšího stádia. I v této situaci se však pacienti nemusí obávat. Ve většině psychiatrických léčeben se dnes setkají s důsledným, ale laskavým přístupem. Lékaři i psychologové využívají nových poznatků v oblasti adiktologie a celkově lze říci, že se pobytová léčba je České Republice na moderní úrovni.
Dlouhodobý pobyt v léčebně je jakousi „poslední záchranou“ pro ty, jimž závislost již ovládla život. Mnozí z nás se však potýkají s projevy počínající závislosti, alkohol už jim sice způsobuje určité problémy (nejvíce ve vztazích), ale jejich profesní a sociální zázemí ještě zcela nenarušil. Některým se jejich trápení dokonce daří před okolím tajit.
Je projevem velké osobní zodpovědnosti a rozhodně i inteligence, pokud člověk včas pochopí a hlavně přizná sám sobě, že začíná mít problém. Čím dříve totiž začneme na určitých patologických způsobech zacházení s návykovou látkou pracovat, tím rychlejší a snazší je „přehodit výhybku“ a vrátit se do běžných kolejí. V tomto případě stačí ambulantní léčba, která není provázena žádnými drastickými opatřeními. V tomto ohledu má každý z nás svůj osud zcela ve vlastních rukách. Ambulantní léčba je dobrovolná a nelze k ní nikoho nutit.
