hroch | 19 září, 2018
Častým mýtem je obecně vžitá představa alkoholika. Většina lidí se mylně domnívá, že typický alkoholik je třesoucí se člověk s rozšířenými žilkami v obličeji, který každé ráno sahá pod postel pro lahev vodky a vstát může až tehdy, když si dá svůj ranní doušek.
Samozřejmě, i tak vypadají terminální stádia závislosti, mnozí z nás však s návykovou látkou zacházejí velmi nebezpečně, aniž by si byli svého ohrožení vědomi. Uklidňují se tím, že jejich známí či kamarádi toho vypijí stejně či ještě mnohem víc.
Na tuto otázku odpovídá definice syndromu závislosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí. Zde je uvedeno šest kritérií: silná touha užít návykovou látku, porušené ovládání při užívání, přetrvávající užívání i přes škodlivé důsledky, priorita užívání před ostatními aktivitami, zvýšená tolerance a somatický odvykací stav. Pokud zaznamenáme za posledních 12 měsíců alespoň tři z výše uvedených kritérií, lze diagnostikovat závislostní onemocnění.
Uvedená kritéria však mohou pro mnohé lidi znít příliš obecně. V praxi je proto užitečné definovat spíše konkrétní způsoby zacházení s alkoholem, které jsou již patologické a výrazně překračují hranici rekreačního užívání.
Obecně lze říci, že při diagnostice vzniku závislosti určitě nehraje hlavní roli množství vypitého alkoholu. Každý z nás má totiž odlišnou toleranci, odlišný metabolismus a konzumuje alkohol při odlišných příležitostech. Existuje více vzorců nebezpečného zacházení s návykovou látkou, uvádíme pět základních, s nimiž se v našem centru setkáváme nejčastěji. Typologii nelze chápat ve striktním slova smyslu, samozřejmě se mohou různé typy patologického zacházení s alkoholem překrývat nebo závislý přechází od jednoho typu k dalšímu.
Alkoholový tah přichází jednou za čas, typicky po něm následuje silná úzkost, pocity viny a předsevzetí, že se něco podobného již nebude opakovat. Obvykle začíná exces úplně nevinně, třeba tím, že si zajdeme s kolegy na pivo po práci. Zatímco ostatní odejdou po několika skleničkách domů, excesivnímu alkoholikovi se situace zcela vymkne z rukou.
Ztratí schopnost kontroly (lidově se tomu říká záklopka) a skončí třeba až ráno v nějakém non-stop baru. Takový tah mívá někdy i dramatický průběh, je doprovázen např. ztrátou dokladů, agresí, nechtěným sexem či prostě ostudou. Mezi jednotlivými excesy je pak ale závislý schopen pít zcela kontrolovaně či dokonce abstinovat.
Problémem samozřejmě je, že se postupem času intervaly mezi jednotlivými excesy zkracují. Z psychologického hlediska nahlížíme na takový tah jako na silnou potřebu uniknout alespoň na určitou dobu z reality. To je charakteristické pro osoby se stresovou poruchou, popř. i pro ty, kteří mají v jiných ohledech příliš rozvinutý smysl pro sebekontrolu.
Kvartální alkoholismus je co do podstaty velmi podobný excesivnímu pití. Kvartální alkoholici jsou však schopni delšího (často několikaměsíčního) bezproblémového období. Samotný tah pak bývá dramatičtější, trvá např. i několik dní. Závislost se časem rovněž prohlubuje tím, že se „období klidu“ postupně zkracují.
Pro konfliktní pijáky jsou typické nestandardní okolnosti konzumace alkoholu. Příkladem může být situace, kdy se žena pohádá s partnerem, který práskne do dveří a odejde z bytu. I když se to stalo již mnohokrát a partner se vždy vrátil, vyvolá v ní tato situace masivní úzkost. Není s to svůj psychický stav zvládnout jinými prostředky, impulsivně si otevře lahev vína a hltavě ji vypije.
Často od klientů slýcháme, že si např. ani neuvědomí chuť alkoholického nápoje nebo zda pili víno bílé či červené. Společným jmenovatelem tohoto nebezpečného vzorce chování je neschopnost zvládnout nějakou negativní okolnost (nejčastěji konflikt). Konfliktní alkoholici si vytvoří na návykové látce silnou psychickou závislost.
Alkohol jejich úzkost vyvolanou stresovou situací krátkodobě utlumí. Zároveň však postupně snižuje odolnost vůči stresovým zátěžím obecně a práh jejich citlivosti začne časem klesat.
Je to vlastně druh problémového alkoholismu. Podobně jako u konfliktního alkoholismu stojí za tímto nebezpečným způsobem pití většinou neléčená úzkostná porucha. Závislý používá alkohol v podstatě jako lék potlačení úzkosti, kterou v něm vyvolává např. vystoupení na veřejnosti, společenské akce nebo i jízda některými dopravními prostředky.
Tyto aktivity je schopen absolvovat pouze v podnapilém stavu, jinak pociťuje nesnesitelné psychické napětí, které je často doprovázeno nadměrným pocením, bušením srdce nebo pocity na omdlení.
Tato závislost vzniká plíživě a to tehdy, pokud začneme pít určitým ritualizovaným způsobem. Takovým obvyklým rituálem může být příchod z práce, potřeba vypnout a odměnit se za celodenní námahu. Každodenní pijáci často konzumují alkohol o samotě, přičemž postupně zvyšují dávky. Postupně se dostávají do izolace, trpí nejen psychickou, ale i fyzickou závislostí.
Někteří tvrdí, že bez alkoholu neusnou. Je pravda, že u někoho může alkohol pomoci usnout, nicméně takto navozený spánek není kvalitní a nepřináší dostatečnou psychickou relaxaci. Není proto náhodou, že často trpí psychickou únavou a jejich mentální výkonnost se snižuje. Hrozí jim i vážná somatická poškození, protože díky pravidelné konzumaci nedopřávají svým játrům čas na regeneraci.
Ten, kdo u sebe některou z výše uvedených tendencí odhalí, by určitě konzultaci s odborníkem neměl odkládat. Mnoho lidí se zbytečně obává léčby. V dnešní době existují již moderní psychoterapeutické metody pro zvládnutí počátečních fází závislosti. Ten, kdo začne se sekundární prevencí včas a nenechá svůj problém narůst, vyhne se i všem poměrně drastickým opatřením, které léčbu těžké závislosti provázejí.
