hroch | 12 prosince, 2019
Úzkosti se v dětském a adolescentním věku projevují různě, v závislosti na zvyšujícím se věku se rovněž mění jejich předměty. U malých dětí převládá úzkost z odloučení, ze samoty či různých nadpřirozených bytostí, tyto úzkosti bývají doprovázeny nočními můrami a děsy. U starších dětí a adolescentů jsou předmětem úzkosti nejčastěji sociální situace, vztahy a nároky.
Podle výsledků výzkumných studií je kognitivně-behaviorální terapie metodou první volby nejen u dospělých, ale i u dětí. Cílem terapie je posílení sebevědomí dětí a nácvik nových forem myšlenkového zpracování údajně nebezpečných podnětů. Psychoterapie učí děti chápat, jak vlastně proces úzkosti vzniká, jak ho dokážeme ve své hlavě udržovat a že si vůbec nepomůžeme, když se začneme předmětu našeho strachu vyhýbat.
Je důležité, abychom dětem pomohli identifikovat automatické myšlenkové řetězce, které se v určitých situacích opakují a jsou vlastně „jedovaté“. Učíme děti tvořit nové alternativní a uzdravující myšlenky, kterými dítě jedovaté myšlenky nahradí. Psychoterapeut musí při své práci zapojovat fantazii dítěte, pracovat se symboly a metaforami. V praxi se často využívá arteterapie. Dítě svůj strach externalizuje, to znamená, že úzkost pochopí jako vnějšího nepřítele, který ho občas – nikým nezván – navštíví. To, že mě občas tento nepřítel navštíví, ale neznamená, že svět je nebezpečný a já jsem slabý či ustrašený. Pomáhají např. povzbuzující kartičky, které dítě samo nakreslí v uvolněném stavu, kdy strach nepociťuje. Různé talismany, kamen odvahy apod. pomáhají dítěti pochopit, že stav strachu je jen přechodný proces, který se odehrává v jejich hlavě.
Další důležitou součástí léčby úzkosti jsou cílená cvičení, která děti postupně naučí pracovat s pozorností a odklánět ji při vzniku úzkostných myšlenek do bezpečných oblastí. Pozornost je kognitivní funkce, kterou lze pravidelným cvičením dobře trénovat. Dětská meditační cvičení a mindfulness vykazují skutečně vynikající výsledky. Výhodou je i to, trénink práce s pozorností zlepšuje u dětí soustředění a pomáhá jim překonat problémy dané např. zahájením školní docházky.
Velkou úlevu při léčbě úzkosti představují konfrontační cvičení. Úzkostné dítě je za plné podpory a v bezpečném prostředí vystaveno nějaké situaci, ve které strach obvykle vzniká. Poté s pomocí terapeuta aplikuje naučené strategie a přesvědčuje se, jak se úzkost snižuje. Ve většině případů dochází ke konfrontaci dítěte s předmětem jeho strachu v rámci imaginačního cvičení, nikoliv „in vivo“, tedy v reálném životě (tak, jak je tomu v řadě případů u úzkostných dospělých)
Zhruba od dvanáctého roku je dítě dostatečně zralé, aby mohlo absolvovat klasickou kognitivně-behaviorální terapii.
