Alkoholismus a nejčastější mýty o závislosti

Nejrozšířenějším mýtem o závislosti na alkoholu je přesvědčení, že člověk se stává závislým až tehdy, když musí pít denně. Není tomu tak, již slavný americký adiktolog Elvin Morton Jellinek uvedl již před téměř sedmdesáti lety první klasifikaci základních pěti druhů závislosti.

• První skupinu tvoří lidé, kteří mají v určitých situacích zcela porušenou schopnost sebekontroly co do množství alkoholu.
• Druhou kategorii tvoří závislí, u nichž se alkohol stal nedílnou součástí života. Jsou sice s to kontrolovat dávky, ale nejsou schopni abstinence.

Jellinekova terminologie se v současnosti již neužívá, dnešní adiktologové rozlišují spíše různé patologické konzumační vzorce (tj. různé okolnosti, při nichž je pití alkoholu co do nebezpečí vzniku závislosti výrazně rizikové).

Je třeba si uvědomit, že alkoholik, který je schopen mezi jednotlivými alkoholovými excesy i několik týdnů abstinovat, může být ohrožen stejně, jako člověk který popíjí každodenně.

Po alkoholovém tahu přichází silný abstinenční syndrom, a to nejen fyzický, ale zejména psychický. Úzkost může často bývá tak nesnesitelná, že se dotyčný raději napije dál a exces, tak může být i vícedenní.

Intervaly mezi jednotlivými excesy se v průběhu času zkracují.

Každodenní popíjení však patří rovněž k velmi nebezpečnému vzorci chování a je principiálně nepodstatné, jak vysoké jsou z počátku dávky alkoholu. Nebezpečí spočívá také v tom, že zatímco nárazový alkoholik většinou každý svůj tah odnese, (zranění, agresivita, nechtěný sex, okénko, ztráta dokladů či peněz) každodennímu pijákovi se často daří svůj problém před okolím tajit. Zejména ženy často pijí alkohol každodenně, o samotě a o jejich trápení nikdo neví. Tolerance vůči alkoholu vzrůstá a vzniká tak potřeba vyšších dávek.