hroch | 11 února, 2017
Mnozí lidé, kteří konzumují nějakou návykovou látku, se sami sebe ptají, zda již překročili onu pověstnou hranici a jsou závislí nebo zda mají ještě všechno pod kontrolou. Odpověď na tuto otázku není jednoduchá.
Tak jako neexistují dva stejní lidé, neexistují dvě „stejné závislosti“ a závislost nelze definovat pomocí množství konzumované látky. To, co jeden člověk snese, může druhého člověka zničit.
Do hry vstupují další témata, z nichž možná nejdůležitější jsou okolnosti, při níchž máme sklony sáhnout například po sklence vína. Sami cítíme, že vypít půl litru vína při dobré večeři s přáteli je zcela odlišné od situace, kdy vypijeme stejné množství alkoholu, protože se potřebujeme uklidnit po hádce s partnerem.
Psychoterapie závislosti by nás měla dovést k poznání, které situace, či duševní stavy nás zraňují natolik, že je nejsme s to, vydržet bez toho aniž bychom si ulevili pomocí návykové látky.
V rámci terapeutického procesu klient spolu s terapeutem odhaluje vzroce chování a myšlení, které mu ubližují. Klient se učí je zvládat způsobem, který pro něj není dlouhodobě destruktivní.
