hroch | 16 listopadu, 2019
Zaprvé je třeba říci, že rozdělení konzumentů alkoholu na alkoholiky a „nealkoholiky“ je značně zavádějící. Závislostní onemocnění má celou řadu fází, typů a přechod od rekreačního užívání k závislosti je kontinuální. Bohužel mí dodnes mnoho lidí zcela mylnou představu, že alkoholik je pouze ten, kdo pije denně, má červený nos a je z něj stále cítit alkohol. Nezávislá celoevropská studie pití alkoholu došla k závěru, že na hranici problémového pití je až 1,3 milionu Čechů a Češek.
To je asi otázka, se kterou se v naší praxi setkáváme nejčastěji. Kde je hranice mezi „normálním“ a „rizikovým“ užíváním alkoholu?
Je nutné říci, že „normální“ pití je trochu nepřesný výraz. Mnoha studiemi byl vyvrácen mýtus o tom, že by snad alkohol měl být v malých dávkách prospěšný. Můžeme tedy rozlišit pouze „nízkorizikovou“ a „vysokorizikovou“ konzumaci. A kde je ona tenká hranice? To je velmi těžká otázka.
Řada věhlasných adiktologů se dokonce shoduje na tom, že žádná taková přesná hranice neexistuje a že se jedná spíše o kontinuální přechod. Světová zdravotnická organizace definuje hranici nízkého rizika pomocí denní dávky alkoholu, jež by např. pro dospělého muže neměla přesáhnout 3 dcl vína.
Tato definice je samozřejmě pouze orientační. Sami intuitivně cítíme, že je značný rozdíl mezi tím, zda stejnou dávku vypijeme po dobré večeři s přáteli nebo např. na lačno a tajně, protože si potřebujeme dodat kuráž před prezentací na ranní pracovní poradě. Rovněž v Mezinárodní klasifikaci nemocí nalezneme kritéria pro stanovení diagnózy závislostního onemocnění.
Ta však mohou na laiky působit příliš obecně a možná i přísně. (Za závislého se považuje člověk, který během posledních šesti měsíců vykazuje alespoň tři z následujících znaků: craving (neodolatelná touha se napít), snížená sebekontrola, odvykací stav, zvyšování tolerance, zanedbávání jiných zájmů a pokračování v pití přes negativní důsledky.) Podle naší zkušenosti hrají na počátku důležitou roli motivy užívání alkoholu.
Někteří lidé se opíjejí zkrátka z důvodů, které vnímáme jako značně rizikové. Jako příklad uvedu konzumaci alkoholu jako léku na úzkost, stres, prázdnotu, špatnou náladu či nespavost. Velmi riziková je také občasná potřeba alkoholového excesu, při němž dotyčný zcela ztrácí sebekontrolu a jeho hlavním motivem je únik z reality jeho běžného života.
Existují samozřejmě i další konkrétní příznaky alkoholismu. Pokud se po konzumaci alkoholu začnou objevovat alkoholická „okna“ a nejedná nějaký ojedinělý exces z mládí, tak jsme určitě již hranici rekreačního pití překročili. Stalo se nám, že jsme alkoholový tah protáhli do druhého dne? Chovali jsme se v opilosti nevhodně? Řídili jsme v opilosti? Pijeme o samotě? Slýcháme od okolí časté kritické připomínky okolí?
Pokud jsme na jakoukoliv z těchto otázek odpověděli ano, tak jsme již onu imaginární hranici překročili. Závislost není spravedlivá, ženy a starší osoby ohrožují mnohem menší dávky alkoholu. Mimořádně rizikoví jsou lidé s alkoholismem v rodině a duševně nestabilní jedinci.
