hroch | 13 března, 2017
Na úvod lze říci jediný fakt: pro člověka, který je ohrožen závislostí zůstává abstinence nejbezpenější formou zacházení s návykovou látkou. Na rozdíl od tradičních přístupů k léčení závislosti, které pocházely především z období 50. a 60. let minulého století, již však moderní adiktologové vědí, že přísná restrikce není jediným řešením, jak pomoci lidem, jejichž konzumace je již nějakým způsobem problematická.
Určitě by bylo mylné se domnívat, že terapie kontrolované konzumace představuje pouhé snižování dávek návykové látky. To už většinou každý z našich klientů zkusil bez úspěchu několikrát sám. Po určité době se však navrátil k původním vzorcům svého konzumačního chování.
Při terapii kontrolované konzumace klient spolu s terapeutem intenzivně pracuje na průběžném posilování schopnosti sebekontroly, vnitřní motivace ke změně a na posilování tzv. sebeúčinnosti – tj. důvěry ve své vlastní schopnosti. Velkou roli hraje práce na změně tzv. konzumačních okolností, přičemž za rizikovou se považuje zejména tzv. protifrustrační konzumace.
Abstinence nebo terapie kontrolované konzumace jsou dvě cesty ke stejnému cíli, a tím je vedle bezpečného zacházení s návykovou látkou především šťastnější a spokojenější život každého z našich klientů.