„Občas se mi to tedy fakt vymkne z rukou. Začne to úplně nevinně, třeba jedním pivem po tenise. Já pak ale ztratím záklopku a skončím třeba až druhý den dopoledne někde v non-stopu….“
Excesivní pijáci dokáží několik dní i týdnů bez problému abstinovat nebo pít zcela umírněně. Po určité době však pocítí mimořádně silnou touhu vypnout, utéct do jiné reality a „vyresetovat“ svou unavenou mysl. Bohužel jsou tyto „výlety“ často spjaty se ztrátou důležitých dokladů, úrazy a velice často i s nevhodným chováním jako je verbální či fyzická agesivita, neplánované či zcela nechtěné sexuální aktivity apod. Dotyčný si části svého excesu ani nepamatuje, což pro něj může být velmi znejišťující. Po excesu trpí sebeoviňováním, sníženou sebeúctou a úzkostmi.
Někteří excesivní konzumenti svůj problém navzdory výčitkám okolí popírají. Sami sobě argumentují, že přece nejsou závislí, protože dokáží třeba tři týdny nepít a jsou naprosto v pořádku. Bohužel jsou nárazoví pijáci ohroženi závislostí velmi silně, opakované excesy mají devastační dopady na kontrolní mechanismy, které jsou umístěny v mozkové kůře a umožňují nám kontrolované zacházení s návykovou látkou.
Excesivní alkoholik však není slaboch nebo někdo, kdo si jednoduše není schopen odepřít požitek. Spouštěčem excesivní ebriety je kumulovaný vnitřní stres, který v dotyčném vyvolává postupně napětí, od kterého chce podvědomě alespoň na nějakou chvíli utéct. S tímto problémem si ale neumí poradit sám, protože odhalit příčiny, které vedou ke kumulaci vnitřního stresu, je někdy velmi obtížné.
Pokud s klienty začneme intenzivně pracovat na odhalení vnitřního stresoru a jeho zpracování, dostaví se zlepšení překvapivě rychle. Zajímavé je, že častým vnitřním stresorem jsou naše vlastní myšlenky a nároky, které na sebe klademe. Ve vážných případech lze terapeutickou léčbu doplnit tzv. anticravingovými preparáty.
Objednejte se na nezávaznou vstupní konzulatci, rádi si Vámi o Vašem problému popovídáme a navrhneme Vám optimální možnost terapie.
