Jak poznám, že jsem závislý?

Většina lidí se mylně domnívá, že typický alkoholik je třesoucí se člověk s rozšířenými žilkami v obličeji, který každé ráno sahá pod postel a vstát může až tehdy, když si dá svůj ranní doušek vodky. Samozřejmě, i tak vypadají terminální stádia závislosti, mnozí z nás však s návykovou látkou zachází velmi nebezpečně, aniž by si byli svého ohrožení vědomi. Uklidňují se tím, že jejich známí či kamarádi toho vypijí stejně či ještě mnohem víc.

Nejrozšířenějším mýtem o závislosti na alkoholu je přesvědčení, že člověk se stává závislým až tehdy, když musí pít denně. Není tomu tak, slavný americký adiktolog Elvin Morton Jellinek uvedl již v 50 létech minulého století první klasifikaci základních pěti druhů závislosti. V podstatě rozlišil dvě hlavní kategorie alkoholismu, první skupinu tvoří lidé, kteří mají v určitých situacích zcela porušenou schopnost sebekontroly co do množství alkoholu, ale dokáží mezi jednotlivými „tahy“ abstinovat i celé týdny.

Druhou kategorii tvoří závislí, u nichž se alkohol stal natolik nedílnou součástí života, že sice jsou s to kontrolovat dávky a neopíjí se „namol“, ale abstinence (byť i jen několikadenní) jim činí značné problémy nebo jí nejsou s to vůbec.

Na počátku je třeba říci, že vůbec nejbezpečnějším přístupem k alkoholu a dalším návykovým látkám je naprostá abstinence. Ten, kdo abstinovat nechce, by však měl hledět na to, aby s návykovou látkou zacházel co možná nejbezpečněji a vyhnul se rizikovým druhům chování.

Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí poměrně jednoduchá kritéria diagnózy závislosti. Hranice mezi vysoce rizikovým užíváním a závislostí je však velmi tenká. Kritéria závislosti podle Mezinárodní klasifikace nemocí jsou také příliš obecná. Proto rozlišuje moderní adiktologie zpravidla pět patologických (tedy již chorobných) přístupů k návykové látce.

Uvádíme je na příkladu závislosti na alkoholu, ale v zásadě platí i pro některé další návykové látky.

Pokud jste se v některém z nich poznali, určitě by Vám pomohlo, kdybyste se o svém problému poradili s odborníkem.

Platí totiž jednoduché pravidlo: čím dříve odhalíme, že se ohledně užívání návykových látek chováme rizikově, tím snazší a rychlejší je terapie a cesta zpět k bezpečnějšímu životu. Ten, kdo začne se sekundární prevencí včas a nenechá svůj problém narůst, vyhne se i všem poměrně drastickým opatřením, které léčbu těžké závislosti provázejí.

Typologii nelze chápat ve striktním slova smyslu, samozřejmě se mohou různé typy patologického zacházení s alkoholem překrývat nebo závislý přechází od jednoho typu k dalšímu.

Způsobů jak můžeme poznat, že naše záliba v pití alkoholu překročila meze rekreačního užívání, jsme na našich stránkách uvedli více. Existuje totiž více způsobů pití alkoholu, které jsou mimořádně rizikové a nemusí přitom záležet pouze na množství naší spotřeby.