Typickými rysy sociální fobie jsou nepříjemné pocity v kontaktu s lidmi a následná snaha se těmto situacím vyhnout. Lidé postižení sociální fobií pociťují strach před jakoukoliv činností, při níž by mohli být sledováni a kriticky hodnoceni. Předjímají, že tuto situaci nezvládnou, budou působit divně, okolí si jejich rozpaků všimne, bude je soudit, vysmívat se jim a pomlouvat je. Sociální fobici podrobují iracionální a nemilosrdné analýze každé své gesto, skutek či verbální projev. Obecně lze tedy velmi zjednodušeně říci, že sociální fobii můžeme definovat nejen jako patologický strach z lidí (Strach z lidí (adicare.cz)), ale spíše ze sebe sama a ze svých reakcí.
O tom, že strach z lidí ale nemusí být symptomem pouze sociální fobie, se více dozvíte zde (Strach z lidí (adicare.cz))
U sociální fobie často dochází k jevu, který se lidově nazývá sebenaplňující proroctví. Postižený se například bojí toho, že při rozhovoru s druhými zčervená, zpotí se, bude koktat, třást se a působit trapně. Intenzivně se těmito myšlenkami zabývá a vytváří si katastrofické scénáře, které jsou natolik intenzivní, že nevědomky spouští stresovou reakci našeho organismu, jejímž psychosomatickým projevem (odkaz na psychosomatické obtíže) jsou pak právě tyto předem obávané jevy. Při léčbě je tedy zásadní pracovat právě s myšlenkami, které jsou za vznik úzkosti a s ní spojených nepříjemných důsledků zodpovědné. Jejich společným jmenovatelem je patologický obraz sebe sama sebe a přehnaná sebekritika.
Klienti, se kterými se v naší praxi setkáváme, definují své problémy se sociální fobií například následujícími slovy:
„Jako dítě jsem nebyl nijak nápadný. Necítil jsem potřebu se před lidmi nějak předvádět a strhovat tak na sebe pozornost. V pubertě se to ale zhoršilo. Mohl za to i nepříjemný učitel, který nás rád při zkoušení ponižoval. Začal jsem se toho bát, měl jsem strach nejen z učitele a ze zkoušení, ale především z toho, že se mi budou ostatní smát. Určitě jsem nebyl žádná hvězda kolektivu, byl jsem spíše uzavřenější. Přesto jsem si našel partnerku, se kterou mi bylo dobře. Pak jsem se ale začal trápit velkou úzkostí z toho, jak zapůsobím na její přátele a rodiče, bál jsem se, že se před nimi nějak ztrapním. Když už byla nějaká společenská akce nutná, tak jsem jí přežil jen tehdy, když jsem se trochu opil. Mám práci, která mě baví, a myslím si dokonce, že jsem v ní dobrý. Vadí mi ale cokoliv prezentovat před kolegy, stresují mě i běžné společenské hovory u kávy v kuchyňce a vyhýbám se jim. Myslím, že nikdo nic nepozná, ale to přemáhání mě stojí hrozné úsilí a vím, že bych toho zvládl mnohem víc. V poslední době mám pocit, že se to zhoršuje. Pracuji teď z domova, jsem vyčerpaný a mám sklony k depresi (odkaz na úzkostně-depresivní porucha).“
Příčiny sociální fobie jsou různé. Jedním z významných faktorů může být výchova a sociální vlivy v útlém dětství. Další příčinou může být i vrozená zranitelnost, která je ovlivněna genetickými faktory. Sociální fobik nemusí být svým založením tichý introvert, touto poruchou mohou trpět i lidé, které by okolí označilo za extroverty a podobné úzkosti u nich nikdy nepředpokládalo. Sociální fobii může spustit i konkrétní prožité trauma, jako je šikana, vyřazování z kolektivu na základě odlišnosti, vysmívání se a ponižování. V neposlední řadě může k rozvoji sociální fobii dojít i v důsledku izolace, například po dlouhé nemoci nebo zamezení sociálních kontaktů kvůli pandemickým opatřením.
S léčbou sociální fobie se skutečně vyplatí začít co nejdříve. V počátečních fázích lze tuto poruchu uspokojivě zvládnout pomocí krátkodobé terapie. Neléčená sociální fobie ale postupem času generalizuje. Odborný pojem generalizace sociální úzkosti znamená v praxi to, že postižený postupně ztrácí duševní „otužilost“ jeho úzkost narůstá a stresuje ho čím dál tím více způsobů různých společenských aktivit či situací. Příkladem může být strach prezentovat něco na veřejnosti, který postupně přerůstá v obavy i z mnohem snadnějších činnosti, jako je například jízda v dopravním prostředku, objednání a konzumace jídla v restauraci a podobně. Trpící pak žije v permanentním emočním stresu, je nucen si vytvářet různé úhybné či zajišťovací strategie a postupně se psychicky vyčerpává. Při léčbě lze velmi úspěšně využít některou z psychoterapeutických metod, která spadá pod obecný pojem kognitivně-behaviorální terapie. KBT lze v případě sociální fobie označit jako metodu první volby, u níž jsou uspokojivé výsledky prověřené mnohými studiemi.
Představa, že existuje nějaký zázračný lék, který sociální fobii poruchu natrvalo vyléčil, je bohužel nereálná. Profesionální léčba úzkosti (odkaz na Léčba úzkosti) musí stát vždy na několika pilířích. Příčinu sociální fobie může vyřešit pouze psychoterapie. Tělesné projevy úzkosti, kterých se postižený tolik bojí, vyřeší odborné nácviky dechových a svalových strategií. Pokud již sociální úzkost závažně omezuje život postiženého nebo jestliže již na fobii dosedla i deprese, je možné uvažovat o šetrné medikaci, která nezpůsobuje závislost. V tomto ohledu máme nejlepší zkušenosti s antidepresivy třetí a čtvrté generaci.
Nenechte své trápení narůstat. Objednejte se na nezávaznou diagnostickou konzultaci. Zjistíme míru závažnosti Vašeho problému, navrhneme Vám konkrétní léčebný postup a vysvětlíme i základní rysy psychoterapeutické metody, kterou budeme proti Vašemu trápení bojovat.
Společně vybereme i Vašeho osobního terapeuta/terapeutku tak, aby splňoval/a nejen odborné předpoklady, ale vyhovoval/a Vám i po lidské stránce. Vzhledem k tomu, že terapeutický tým AdiCare tvoří více než dvacet psychologů, můžeme Vám v tomto ohledu vyjít maximálně vstříc. Můžete využít i možnosti online terapie, vstupní konzultaci lze rovněž realizovat ve formě online setkání.
Vstup do online rezervačního kalendáře
Můžete nám také napsat na email: info@adicare.cz nebo nám zavolat na naši linku: +420 739 375 763
