hroch | 24 dubna, 2019
Každý z nás pociťuje za určitých okolností strach. Je to biologická emoce, která nám pomáhá vyvarovat se nebezpečným, život ohrožujícím situacím. Tyto situace jsou v případě zdravého strachu vesměs ohraničené a konkrétní.
V čem se tedy liší úzkost od běžných obav? Úzkost je nadměrný strach ze situací, které vlastně obecně nebezpečné nejsou. Dále to může být strach ze situace, která sice velmi nebezpečná je, ale pravděpodobnost, že nastane, je opravdu velmi nízká.
Bojíme se např. sociálního kontaktu, vlastního selhání, veřejných prostor, jízdy dopravními prostředky, onemocnění nebo pociťujeme těžko definovatelný, svíravý strach a nevíme vlastně z čeho. Pokud člověk zažije masivní nával úzkosti, tzv. panickou ataku, přidává se navíc úzkost z toho, že zešílí a ztratí kontrolu nad svou myslí i tělem.
Úzkost také doprovází nepříjemné tělesné pocity, jako je svírání hrdla, bušení srdce, pocení, nevolnost, mravenčení v končetinách a mnoho dalších. Tyto signály jsou již varovné a návštěvu odborníka bychom neměli odkládat.
Z odborných studií bohužel vyplývá, že pacienti vyhledají odbornou pomoc v průměru až po sedmi letech od prvního projevu úzkosti. U léčby úzkostné poruchy platí jednoduché pravidlo. Čím dříve si řekneme o pomoc, tím nadějnější a rychlejší je léčba.
Pokud se svěříme do rukou odborníků, léčba většinou zahrnuje dvě až tři fáze. Zaprvé je to psychoterapie. Metodou první volby při léčbě úzkosti je kognitivně-behaviorální terapie. KBT se zaměřuje především na zpracování příčin úzkosti.
Tou jsou zúzkostňující myšlenky, které vyplývají z určitých zažitých (často podvědomých) vzorců myšlení. Tyto vzorce je třeba zvědomit a zpracovat.
Druhou součástí léčby je kognitivní relaxace. Kognitivní relaxace je obecný název pro relaxační techniky, díky nimž je pacient schopen pracovat se svou pozorností a naučí se tak „zastavovat“ vtíravé myšlenkové řetězce, které k nepříjemným psychickým stavům vedou.
Třetí fází léčby může být v případě těžších úzkostných stavů i farmakoterapie, tj. doplnění psychoterapeutické léčby vhodnými léky. Zde je třeba dbát na výběr farmak, protože některá anxiolytika obsahující benzodiazepiny jsou vysoce návyková.
Pokud jsme absolvovali instruktážní trénink některé relaxační metody, je vhodné ji uplatňovat pravidelně a zahrnout ji do svého života jako prvek psychohygieny.
Dalším důležitým bodem je vyvarovat se duševního přepětí a tělesného vyčerpání. Úmyslně používáme slovo vyčerpání a ne únava. Vyčerpání, které pramení např. z nedostatku spánku, kocoviny apod. je živnou půdou pro vznik úzkosti. Naopak zdravá tělesná únava, která je důsledkem sportovních aktivit, je velkým pomocníkem v boji proti úzkosti.
Sport a pohyb na čerstvém vzduchu je to nejlepší, co pro sebe může úzkostný člověk udělat. Zvýšená tělesná aktivita působí nejen preventivně, ale dokáže i mírnější ataku úzkosti zahnat.
Etanol, který je v alkoholických nápojích obsažen, působí na mnohé úzkostné lidi relaxačně. Tento pocit úlevy je však pouze přechodný. Konzumace alkoholu a dalších psychoaktivních látek nabourává již tak křehkou neurofyziologickou rovnováhu úzkostného člověka a jeho obtíže jednoznačně zhoršuje. Proto by se měli úzkostní lidé alespoň na přechodnou dobu zcela vyvarovat pití alkoholu či kouření marihuany.
