Marie Funke | 24 května, 2023
Většina z nás už ve svém životě prožila určitý druh úzkosti. Úzkost někdy dosáhne takové míry, že postižený přestává být schopen realizovat činnosti, které jsou pro jiné lidi zcela běžné. Někteří úzkostní lidé nejsou s to dělat věci, které by je normálně bavily, byly pro ně přínosné či radostné. V tu chvíli je nutné vyhledat co nejdříve odbornou pomoc, protože neléčená úzkostná porucha se často rychle zhoršuje. Další jasnou indikací pro vyhledání odborné pomoci je stav, kdy je úzkost doprovázena výraznými, nepříjemnými tělesnými stavy. Jedná se především o bušení srdce, bolest na hrudi, stažené hrdlo, pocit dušení či brnění, popř. pocit ochablosti končetin. V tomto stádiu již postižený zpravidla není schopen zvládnout své trápení sám.
Ano, pokud se jedná o úzkost v počátečním stádiu. To znamená, že jde o úzkost, která nám sice znepříjemňuje každodenní život, ale jsme s to ji překonat a vystavovat se situacím, jichž se obáváme.
Úzkostné myšlení může mít nejrůznější obsahy, přesto má, co do své struktury, velmi podobné vzorce. Společným rysem bývá částečná či úplná iracionalita našich obav a dále vtíravost myšlenek, které úzkost způsobují. Úzkostné myšlenky jsou obsesivní. Obsesí nazýváme automatický řetězec myšlenek, které není možné pomocí naší svobodné vůle přerušit a přesunout pozornost jiným směrem.
Hovoříme zde opakovaně o myšlenkách. Mnozí z nás si neuvědomují, že myšlenky hrají při vzniku úzkosti zcela zásadní roli. Úzkostný člověk se dostává do bludného kruhu. Na počátku tohoto kruhu stojí určitý výše zmíněný řetězec automatických úzkostných myšlenek. Může jít např. o řetězec žárlivých myšlenek, sebezpochybňujících myšlenek, katastrofických scénářů apod. Každá myšlenka v nás vyvolá určitou emoci. Tak, jako určitá vtipná myšlenka vyvolá pocit veselosti, automatické negativní myšlenky vyvolají emoci strachu, obav a úzkosti. Každá emoce s sebou nese nějakou tělesnou změnu. Při emoci veselí cítíme zrychlený tep, zvýšený tlak, pocit tepla, zvýšenou činnost slzných kanálků. Emoce úzkosti způsobuje velmi nepříjemné tělesné reakce, které mohou vyústit až v tzv. panický záchvat. Tento stav, který je pro postiženého spojen s psychickou i fyzickou bolestí, vyústí v nějakou reakci na úrovni jednání. Toto jednání však není svobodné, nýbrž již determinované. Obvykle se zachováme vyhýbavě nebo úzkost nějakým způsobem utlumíme (např. alkoholem či léky). Takový druh chování utlumí úzkost pouze přechodně, z dlouhodobějšího hlediska ji prohlubuje.
Vraťme se na začátek celého bludného kruhu, na němž stojí myšlenky. Tyto myšlenky lze označit jako toxické. Pokud není úzkost rozvinuta do té míry, že jsou negativní myšlenky zcela obsesivní, je třeba si těchto myšlenek začít všímat. Doporučuje se v duchu od těchto myšlenek poodstoupit, pozorovat je a pokoušet se je různými způsoby přerušit. Některým lidem pomáhá si myšlenky zapisovat. Důležité je ale především to, abychom dokázali vnitřně oddělit sama sebe jako subjekt od objektu našeho myšlení, jímž jsou přechodné obavné myšlenky.
Úzkostný Karel má např. tyto myšlenky: nezvládneš to, sklidíš výsměch, budou se na tebe dívat a myslet si, že jsi divný. Je žádoucí, aby Karel od těchto myšlenek poodstoupil a uvědomil si, že člověk není totéž, co jeho myšlenka. Není slaboch, divný nebo směšný člověk. Je jen Karel, v jehož mysli právě probíhají nebezpečné a toxické myšlenky.
Druhým důležitým bodem je konec bludného kruhu. Tím je úzkostné chování, které není svobodné. Pokud úzkosti ustupujeme a obávaným situacím se vyhýbáme, ztrácíme „duševní otužilost“ a úzkost se stupňuje. Pokud jsme tedy ještě ve fázi, kdy dokážeme vlastními silami strach z určité situace překonat, měli bychom se snažit, abychom se obávaným situacím nevyhýbali. Pokud to sami nezvládneme, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Čím dříve se začne s terapií úzkostné poruchy, tím rychlejší a efektivnější je celý léčebný proces.
