hroch | 23 prosince, 2019
Každý již někdy asi prožil stav, kdy nás zcela ovládl strach. Za určitých okolností je to zcela přirozené. Pokud například budeme sami někde na chalupě uprostřed přírody a uslyšíme v noci zvláštní zvuky, přepadne většinu z nás záchvat strachu. Pokud se donutíme vstát a zjistíme, že ony zvuky způsobuje vítr, který se opírá do uvolněné okenice, strach se postupně rozplyne.
Záchvat úzkosti se od stavu vystupňovaného strachu liší. Ve většině případů totiž neexistuje konkrétní podnět, kterého se bojíme a není tedy tak snadné vstát a úzkost zaplašit. Úzkost přichází náhle a často i překvapivě, například v noci. Bát se bez důvodu není pro naši mysl přirozené. Proto někdy ve stavu úzkosti dosazujeme svým obavám předměty. Bojíme se o blízké, bojíme se o vlastní zdraví, bojíme se neznámé síly, která nás potrestá, bojíme se našich domnělých provinění. Nejčastěji se časem začínáme bát i vlastní úzkosti. Tomuto paradoxnímu stavu, kdy vlastně máme strach z vlastního strachu, říkáme anticipační úzkost.
Úzkost je nepříjemná po psychické a emoční stránce. Navíc způsobuje i velmi nepříjemné tělesné stavy, jejichž intenzita může mnohdy zcela přehlušit psychické utrpení. Bušení srdce, mravenčení či brnění v končetinách, sevřené hrdlo, pocity dušení, pocení a mnoho dalších příznaků může záchvat úzkosti doprovázet. Nejsilnější záchvat úzkosti se nazývá panická ataka. Panická ataka je traumatizující zážitek, postižený člověk je při panickém záchvatu obvykle vystaven reálným obavám o svůj život nebo o svoje duševní zdraví. Je přirozené, že se prožité trauma určitým způsobem odrazí na jeho duševním prožívání.
I když tento zážitek zpracuje a po racionální stránce si uvědomí, že v ohrožení života nebyl, přetrvávají v něm obavy, že my se mohla podobná situace opakovat. Pacienti si často představují, co by se stalo, kdyby je takový záchvat úzkosti přepadl například při řízení motorového vozidla, v dopravním prostředku, v přeplněném obchodním domě či někde na poradě před kolegy. Směsice strachu a někdy i studu potom postižené vede k tomu, aby se určitým situacím vyhýbali nebo se v rizikovém prostředí zajišťovali. Někdo přestane časem používat prostředky hromadné dopravy, někdo si přestane troufat řídit sám a vyžaduje v autě doprovod další osoby, někdo se třeba začne vyhýbat přeplněným prostorám nákupních center. Postupem času se může rozvinout kromě panické poruchy i agorafobie.
Pokud jsme zažili záchvat úzkosti se silným tělesným doprovodem či dokonce panický záchvat, je určitě vhodné, abychom navštívili odborníka co nejdříve. Léčba úzkostných poruch v počátečním stádiu je poměrně rychlá a má vysoké procento úspěšnosti. Chronická úzkost se samozřejmě léčí hůře, i když stále platí, že úzkostné poruchy patří mezi psychické poruchy s poměrně nadějnou prognózou.
