hroch | 19 července, 2019
Panická ataka, panický záchvat či záchvat paniky je označení pro stav masivního návalu úzkosti a strachu, který se okamžitě začne projevovat i po tělesné stránce. Zrychlená srdeční akce, bolest na hrudi, nedostatek vzduchu spojený s úporným a zrychleným dýcháním, křeče, svírání žaludku, závrať a mnoho dalších tělesných změn patří k nejtypičtějším fyzickým doprovodným reakcím záchvatu paniky. Na myšlenkové úrovni se jedná rovněž o velmi traumatizující zážitek. Uvědomujeme si plně hrůzu ze smrti, konečnosti a křehkosti i zranitelnosti naší psychiky.
Skutečné příčiny panické úzkosti jsou poměrně dobře známy. Mezi hlavní příčiny patří dlouhodobé duševního vyčerpání, které můžeme jinými slovy označit jako příliš vysokou hladinu vnitřního stresu. Lidově řečeno si tedy neuvědoměle zaděláváme na první panickou ataku řadu měsíců či dokonce let. Nebo jinak vyjádřeno, je panická ataka důsledkem dlouhodobého přetěžování naší psychiky.
My však máme tendenci hledat příčinu paniky bezprostředně před jejím vypuknutím. Soustředíme se průběh dne či týdne, který záchvatu předcházel. V tomto horizontu však příčinu nenajdeme, odhalíme maximálně poslední spouštěč záchvatu, který není nijak významný.
Velmi často přichází panická úzkost v noci. Probudíme se, začne nám zcela bezdůvodně bušit srdce, lapáme po dechu a rozvíjí se i další typické příznaky panické ataky. Mnoho lidí tedy pátrá po příčině tohoto záchvatu např. ve snu, popřípadě v událostech, které se odehrály během dne předcházejícího samotné noční atace. Takové pátrání je ovšem zavádějící. Jak jsme již zmínili, je panická ataka vyvrcholením dlouhodobého duševního vyčerpání. Jejím spouštěčem je nejčastěji nějaký nevýznamný tělesný stres. Panická úzkost nás v noci přepadá nejčastěji po půlnoci, mezi první až třetí hodinou ranní. To samozřejmě platí pouze tehdy, pokud budeme vycházet z běžné doby usínání mezi desátou a dvanáctou hodinou.
A proč je tomu tak? Souvisí to s různými etapami spánku, kterými náš organismus prochází. První etapou je stav usínání, kdy dochází ke zpomalení elektromagnetického vlnění v mozku a poklesu krevního tlaku i tepové frekvence. Tento relaxovaný stav přechází do stavu hlubokého útlumu, kdy se elektromagnetické vlny ještě více zpomalí a nastává tzv. NON –REM fáze spánku. Pro tuto fázi je typické uvolnění svalstva a stav značného zpomalení tělesných funkcí, tedy zjednodušeně řečeno stav intenzivního tělesného odpočinku. Po určité době však NON-REM fázi vystřídá živější perioda spánku – tzv. REM fáze. V této fázi dochází k oživení tělesných i duševních procesů a začíná fáze aktivního snění. Ačkoliv se mozek i tělo aktivizuje, dochází až v REM fázi k plné relaxaci naší mysli.
Přechod mezi pasivní NON-REM fází a aktivní REM fází způsobuje našemu organismu určitou tělesnou zátěž. Dříve se pro tento náročný moment používalo označení „hodina vlka“. A právě fyzická zátěž spojená s přechodem mezi pasivnější a aktivnější formou spánku bývá velmi často oním posledním, nevysvětlitelným spouštěčem paniky.
