Poruchy pozornosti (známé jako ADHD a ADD) mají neurobiologický základ a projevují se problémy v oblastech soustředění, krátkodobé paměti, vůle (typicky neschopnost plánování, přesných administrativních úkonů, rovnoměrného zatěžování či prokrastinace). V případě poruchy pozornosti s hyperkinetickou složkou (ADHD) se navíc přidává netrpělivost, impulsivita, překotná mluva nebo neschopnost ovládnutí potřeby pohybu nebo adrenalinu.

Diagnostika ADHD a ADD je podrobná a komplexní, neboť se tyto poruchy mohou projevovat úzkostí, depresí a také závislostí na návykových látkách. Od těchto symptomů je právě třeba poruchy pozornosti odlišit. Např. návykové látky v mozku postižených fungují odlišně, aktivační drogy jako je alkohol či stimulační látky člověka s poruchou pozornosti spíš zklidní a umožní mu vyšší soustředění. Proto je nutné se při léčbě závislosti soustředit nejprve na ošetření samotné příčiny abúzu.

Rozpoznání jedince s poruchou pozornosti vyžaduje podrobnou diagnostiku, která je založena nejen na subjektivních výpovědích klienta nebo jeho okolí, ale i na objektivních testovacích metodách.

V rámci prvního setkání probíhá podrobný anamnestický a diagnostický rozhovor. Při druhém setkání absolvuje klient diagnostiku ve formě testových metod, které zajišťují objektivní obraz kognitivního a osobnostního profilu člověka.

Využíváme přitom např. neuropsychologické baterie a pozornostní testy, dále Minnesotský multifázový osobnostní inventář apod. Neméně důležitou součástí testových metod jsou i sebeposuzující škály a dotazníky, díky kterým zjišťujeme subjektivní zkušenost klienta s jeho potížemi a prožíváním.

Poté diagnostikující psycholog výsledky testů a dalších diagnostických nástrojů administruje a vyhodnocuje. Na závěr probíhá konzultace, při níž klient obdrží podrobnou zprávu s výsledky, diagnostickým závěrem a doporučením.

V rámci této konzultace dostává klient i konkrétní doporučení pro následnou péči, kterou můžeme zprostředkovat přímo pod „jednou střechou“ na klinice Adicare.

Díky spolupráci psychologa, psychoterapeuta a případně i psychiatra dosahujeme optimálních výsledků. Je rovněž možné nastavit vhodnou medikaci, jelikož špatně nastavené léky či nevhodně zvolená psychoterapeutická metoda mohou klientovy potíže naopak zhoršovat.

Terapie a medikace poruch pozornosti musí přitom být odlišná, než je tomu u léčby deprese, závislostní poruchy či úzkostné poruchy. Nesprávně volená farmakoterapie či psychoterapeutická metoda nejenže klientovi nepomůže, ale může mu i uškodit. V případě nezletilých pacientů je často nutné výsledky diagnostiky předložit škole či pedagogicko-psychologické poradně, aby na dítě či dospívajícího nebyly kladeny nároky, které jsou na základě jeho poruchy těžko zvládnutelné či dokonce nezvládnutelné. V případě nerozpoznané ADHD či ADD dochází u dětí a mládeže k poruchám sebeúcty, úzkostem, negativnímu sebeobrazu či odporu ke vzdělávacím a výchovným institucím.

Poruchy pozornosti ale nijak intelekt nesnižují, naopak – mezi nadprůměrně inteligentními a úspěšnými jedinci nalezneme mnoho osob s poruchou pozornosti. Klíčem k úspěchu je přitom tuto odlišnost přijmout, naučit se s ní pomocí specializované KBT terapie zacházet. Je také důležité rozpoznat a využít vlastní přednosti a talenty, kteří mnozí lidé s poruchou pozornosti na rozdíl od běžné populace nesporně mají.